vypozorovati dok. 1. (co) pozorováním zjistit, poznat; vyzkoumat 1, 2, postřehnout: v., kde jsou slabiny nepřítele; vypozoroval, že se denně vracím o desáté všiml si; v. léčivý účinek bylin odpozorovat; v. něčí talent; nejostřeji vypozorovaný detail (Kar.) 2. řidč. (koho, 4. p.) pozorováním poznat něčí vlastnosti, povahu, úmysly ap.; prohlédnout 4: měl jsem je (antikváře) vypozorovány, jako přírodozpytec brouky (Mach.) 3. řidč. (co, koho) vůbec zpozorovat; uvidět 3, 1: pod koží jeho (starcova) obličeje bylo lze zcela jasně v. lebku (Svob.); – z chalupy pantátu vypozoroval (Jah.)