vypracovati dok. (co) 1. prací vytvořit: v. projekt, návrh zákona, směrnice; v. disertační práci 2. odborně, nejč. řemeslnou prací do podrobností, pečlivě zpracovat; propracovat 1: krejčovské vypracování saka; dobře v. těsto; herec pečlivě vypracoval svou roli vytříbil 3. též v. si řidč. a zast. prací získat, vydělat: žil od toho, co jiní pro sebe vypracovali (Ner.); v. si podmínky, které k splnění úkolu potřebujeme (Zápot.) vytvořit si; — vypracovati se dok. 1. (na koho, co; k čemu; ~) prací, přemáháním obtíží, překážek dosáhnout vynikajícího postavení, úspěchu, výkonu ap.; propracovat se 1: v. se na dobrého odborníka; Sovětský svaz se vypracoval na mohutnou průmyslovou velmoc; v. se k blahobytu, k vynikajícím výkonům; muž, který se vypracoval (Dyk); ♦ v. se od píky, piky 2. poněk. zast. (odkud; kam) s námahou, těžce se dostat; vyhrabat se, vydrápat se 1 (expr.), vyškrábat se: v. se z vody (Šmil.); v. se z proudu (lidí) (Herrm.); sotva se (z bahna) na stezku vypracoval (Jir.) 3. řidč. dosyta se napracovat, prací se unavit (v. vy- II): v. se na záhonech (Herrm.)