vypsati dok. (1. j. -píšu, -píši, rozk. -piš, min. -psal, trp. -psán) 1. též v. si (co z čeho; co) doslovně opsat (z něčeho psaného n. tištěného), pořídit si výpisky z něčeho: v. (si) vlaky z jízdního řádu, adresy z tabule vývěskové služby; v. si několik veršů (z básně) 2. (co) nezkráceně, v úplnosti zaznamenat (písmem n. jinými značkami): vypište celé jméno hůlkovým písmem; v. číslice slovem; v. nápěv v notách 3. (co, †koho Prav.) veřejně (zprav. písemně a úředně) vyhlásit, ustanovit, určit: v. volby, konkurs, daně; stát vypsal půjčku; v. soutěž na pomník; v. cenu na nejlepší práci; na jeho hlavu, dopadení bylo vypsáno 10 000 Kčs odměny 4. (co; řidč. koho) podat popis něčeho, někoho; písemně vylíčit; popsat 2: v. podrobně svůj život; vypíšu ti vše od začátku; v. cestu (Jir.) 5. v. si (co) psaním vydělat, získat: v. si ročně hezkých pár tisíc; v. si brzkou smrt (Čech) přílišným psaním si způsobit 6. (co) psaním spotřebovat: v. všechen inkoust; přen. noci jsem probděl, oči sobě vypsal (Ner.) psaním zkazil 7. ob. (koho, 4. p.) (písemně) odhlásit 1: v. dítě z nepovinného předmětu; já se dám v. (Jah.) vystoupím (z církve); — vypsati se dok. řidč. 1. dosyta se napsat, dosyta užít psaní (v. vy- II): v. se podle chuti (Havl.); nechat se ji (mládež) vypovídat a v. (Šal.) 2. (z čeho) psaním se od něčeho oprostit, něčeho se zbavit: v. se z lásky (Ner.) 3. pozbýt schopnosti psát: vypsal se (spisovatel). Neměl už o čem psát (Lid. nov.); — ned. vypisovati