vypuknouti dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. prudce, náhle, s plnou silou se projevit; vzniknout, propuknout 1: vypukla válka, epidemie, krize, stávka; oheň vypukl o půlnoci vzplanul; v městě vypukla panika; v sále vypukla bouře nadšení 2. (več; řidč. do čeho; *čím) náhle, s plnou silou se do něčeho dát; propuknout 2: v. v pláč; obecenstvo vypuklo v jásot; v. do hlasitého smíchu (Ner.); v. zadrženým smíchem (Čap.-Ch.) 3. řidč. expr. prudce, ostře něco říci; vybuchnout 4: "Tatínku!" vypukla (Jak.) 4. (též vypuknouti se Čel., Něm.) zast. a nář. puknutím se rozevřít, vypučet, vyrazit: nově vypuklý květ naděje (Tyl); přen. z kůže vypukly boule hnisavé (Krásn.) vyrazily; — ned. vypukati, vypukávati, vypukovati