vypustiti dok. (3. mn. -í, rozk. -pusť, trp. -štěn) 1. (koho, co odkud, kam) umožnit, dovolit někomu, něčemu, aby se odněkud dostal, dostalo; pustit 4: v. ptáka z klece; v. telata ze stáje (do výběhu); v. děti ze školní budovy; zř. zast. v. ze služby (Klicp.) propustit; ♦ v. někoho, něco z hlavy, z mysli, řidč. z paměti (Preis.) nemyslit, nedbat, zapomenout na něho, na to 2. (co) způsobit, umožnit odtok kapaliny, únik plynu ap.; tímto odtokem, únikem způsobit vyprázdnění něčeho: v. vodu z vany, z chladiče; v. vzduch z pneumatik; v. páru z kotle; – v. přehradu, rybník; v. pneumatiku; hut. provést odpich, odpíchnout: v. surové železo, strusku; v. taveninu z pece 3. (co) vydat ze sebe: dusit maso, až vypustí šťávu pustí; pták vypustil trus; ♦ v. něco z úst (zhrub. z huby) říci; euf. v. duši (Zey. aj.), ducha (zast., Hol., Preis.) zemřít 4. (co, koho) vynechat 2, vyloučit 1, opomenout: v. ze hry dlouhý monolog; v. všechno zbytečné odstranit; osoby vypuštěné z voličských seznamů 5. (co, koho) přestat držet, nechat spadnout, klesnout; pustit 1: usínaje vypustil knihu z ruky upustil ji; v. z rozevřené dlaně peníz do kasičky; v. dítě z rukou (na podlahu); řidč. zast. v. oko (při pletení) (Tyl) 6. (co, koho; řidč. zast. co na kom) uvést do pohybu, chodu, v činnost: v. raketu, kosmickou loď; v. šíp, střelu; v. poštovního holuba; přen. vypustili tady v Praze o bratru králi řeč (Jir.) rozšířili; řidč. zast. na kom vypustil by si zlost? (Zey.) vylil by si 7. řidč. zast. (co) (o rostlinách) vyhnat, vyrazit (větve, kořeny): vypuštěná ratolest (Jg.), přen. vypustilo Antošovo srdce útlý kořen lásky (Svět.) 8. krejč. (co) povolit 1, popustit 1: v. záševek; v. délku sukně ○ předp. po-; — ned. vypouštěti