vyraziti dok. (3. mn. -í, rozk. -raz, trp. -žen) 1. (co; *čeho Mrš.) nárazem, ranou něco pevně tkvícího uvolnit, odstranit, vysadit, nárazem způsobit, že něco vypadne: v. dveře kopnutím; v. okenní tabulku; v. dno sudu; v. někomu zub, sanici; vyrazil mu z ruky šálek, z úst cigaretu; v. protivníkovi zbraň z ruky, přen. vzít mu možnost útočit n. se hájit; přen. expr. vráz vyražen byl ze sna všecek Rakovník (Wint.) vytržen; vyrazil čtvrtku (Jir.) naráz vypil; ♦ expr. nevyrazíš ze mne ani korunu nedostaneš; (ztloukl student alumna,) div z něho duši nevyrazil (Bass) div ho nezabil n. nepřizabil; nevyrazili z něho ani slovo nepřiměli ho ani násilím k výpovědi; to mi vyrazilo dech velmi mě překvapilo, úplně zmátlo; řidč. klín v. klínem (Herb.) splatit dluh novou výpůjčkou; zř. já se tak snadno z brku v. nedám (Něm.) zmást; slang. v. pojistky přetavit (elektr.); med. vyražený dech přechodná zástava dýchání způsobená nárazem; horn. slang. v. šichtu vynechat, zameškat 2. (co) ražením (ve význ. 1), tlakem vytvořit, zformovat: v. díru ve stropě; v. dírky do koženého pásku; plechová známka s vyraženým číslem; horn. v. chodbu; obuv. v. botu narazit na kopyto, vyrovnat a zvětšit 3. (o rostlinách) rychle, náhle vzklíčit, vyrůst; vypučet 1, vyrašit 1, vyhnat 5; řidč. (co) za růstu vytvořit: na jaře vyrazí svěží tráva; osení už vyrazilo; přen. na bradě vyrazily tmavé vousy; stará ta láska svěže znovu vyrazila (Jir.) vznikla; – řidč. strom vyrazil pupence 4. (též †vyraziti se) (odkud; kde; ~) prudce, s velkou intenzitou vytrysknout, proniknout, zaznít: ze skály vyrazil pramen; ze střechy vyrazily plameny vyšlehly; pot mu vyrazil (se mu vyrazil Tyl) na čele; bezděky mu vyrazily slzy (Bass) vyhrkly; slunce vyrazilo z lehké mlhy (Jir.); z úst mu vyrazil výkřik vydral se; přen. zlý úsměv vyrazil mu po levé straně úst (Šrám.) objevil se 5. (odkud, kam) dát se do pohybu, zprav. rázně, rychle vyběhnout, vyjít, vyjet; expr. vůbec vyjít, dát se na cestu, na pochod; zř. (co) rychle přejít (něj. místo): v. od startu; kůň vyrazil prudce kupředu; vyrazil ze dveří; ze zatáčky vyrazilo auto; voj. v. ke zteči; mysl. v. z leče (o velké zvěři) prudce vyběhnout; – expr. vyrazíme časně ráno; průvod vyrazí od pomníku; vyrazíme do ulic; – zř. v. Václavské náměstí (Nový) 6. (na koho; proti komu) prudce zaútočit; napadnout 3 (koho, 4, p.): z boudy na mne vyrazil pes; vyrazil proti nám z houští kanec; z boku na ně vyrazila jízda 7. (čím; *co) učinit prudký pohyb: vyrazil rukou a zasáhl mne; vyrazil hlavou proti jeho břichu; zř. vyrazil si brejle na čelo (Mach.) prudce posunul 8. expr. v. si (kam) vyjít si pro zábavu: v. si na Silvestra; trochu si v. ven, do přírody; ♦ v. si (čast. vyhodit si) z kopýtka (Maj.) zahýřit si 9. (co) důrazně, s přízvukem vyslovit; expr. prudce, vzrušeně říci, ze sebe vypravit, dostat: v. poslední slabiku v slově; – expr. nemohl v. ani hlásku, ani slova; "Už jedou!" vyrazil udýchaně 10. ob. expr. (koho, 4. p., odkud, kde; s kým co) vyhodit 6, vyhnat 2: vyrazil ho ze dveří; vyrazili ho z místa; vyrazil jsem s ním dveře; stud. slang. v. někoho (u zkoušky) nechat propadnout, dát mu nedostatečnou 11. zast. a expr. (koho, 4. p.) pobavit 1, potěšit 2, obveselit, rozptýlit 5, povyrazit 2: (princezna) se všemožně přičinila, aby jej (Radovida) vyrazila (Něm.); v. kamarády (Poláč.) 12. v nář. spoj. v. oči (na koho, co) vyvalit 3, vypoulit: vyrazil na mne malé zarudlé oči (Jahn); — vyraziti se dok. 1. (též *vyraziti Mach.) (o nemoci) projevit se zjevně, zvl. vyrážkou (ve význ. 1); (o člověku) dostat vyrážku: vyrazily se mu spalničky; nějak se to (neštovice) z ní nevyrazilo (Šim.); – má spálu, už se vyrazil 2. zast. a expr. pobavit se, potěšit se, obveselit se, rozptýlit se, povyrazit se: (přišla jsem,) abych se vyrazila (Něm.); v. se ze své zádumčivosti (Čap.-Ch.) ○ předp. po-, po- se; — ned. vyrážeti, v. se