vyroniti dok. (3. mn. -í) poněk. kniž. (co) k roniti 1: v. slzy; co krve vyronil jsem (Zey.); přen. (harmonika) vyronila tóny (Kubín) vydala; — vyroniti se dok. poněk. kniž. (odkud; kde) k roniti se; vyřinout se 1, vyprýštit 1: z oka vyroní se slza; na čele se vyronil pot; přen. smích, který se vyroní z hloubi duše (V. Mrš.)