vysáti (dř. ps. vyssáti) dok. (1. j. -saji, rozk. -saj, min. -sál, trp. -sát, -sán, podst. -sátí, -sání) 1. (co) k sáti 1: v. krev z rány; v. morek z kosti vystřebat: v. šťávu z pomeranče; včely vysály šťávu z květů; přen. bujný život a hejření vysály ruměnec z jeho tváří (Jir.) 2. (co) sáním něčeho zbavit, něco zničit: v. jed z rány po uštknutí; (svěží zeleň) už vysálo parné slunce (Jir.); pavouk vysál mouchu 3. (co) k sáti 2: v. rozlitý inkoust pijavým papírem vysušit 4. expr. (co z koho) zbavit (koho, 4. p., čeho), připravit (koho oč); (koho, 4. p.) vykořistit, vyždímat: v. peníze z pracujícího lidu; – z nás zbohatl, vysál nás (Baar); vysála ho do posledního groše 5. (co) vtažením proudu vzduchu, na způsob sání odstranit: v. prach (vysavačem) 6. hovor. (co) tímto způsobem zbavit prachu, nečistoty ap.; vyluxovat (hovor.): v. záclony; — ned. vysávati