vysílač, -e m. (neživ.), hovor. vysílačka I, -y ž. (2. mn. -ček) vysílací rádiová stanice: v. Praha; televizní v.; pražská v-ka; miniaturní v.; tajná v-ka; fyz., sděl. tech. zařízení určené k vysílání: krátkovlnný, dlouhovlnný v.; optický, akustický v.; elektronkový v.; směrovaný v.; v. dálnopisu; v. proudových impulsů; let. palubní, kursový v.; — vysílač, -e m. (živ.) (vysílačka II, -y ž.) řidč. kdo něco vysílá; vysílatel, vysilatel