dalekovysoký

příd. těl. skok d. do dálky i do výšky

dovyslechnouti

dok. (min. -chl, trp. -chnut) (co, koho) řidč. vyslechnout do konce: dovyslechli závěr jeho řeči; ra…

dovysloviti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) docela vyslovit, říci naplno: nedovyslovená slova; d. otázku

dovyslýchati

dok. (koho) dokončit vyslýchání

navysedat se

, navysedávat se dok. i ned. opětovně a často vysedávat (v. na- II): (žena) se u ní navysedala, napo…

navysmívat se

(*navysmát se Hol.) dok. i ned. (komu) mnoho a opětovně se vysmát, vysmívat (v. na- II): copak se jí…

nevyslovitelný

příd. 1. takový, kt. se nedá n. dá těžko vyslovit: n-é jméno 2. řidč. takový, kt. se nesmí ve slušné…

nevysoký

příd. 1. nedosahující velké výšky; nepříliš vysoký, málo vysoký: n. plot; n-á postava; n-é čelo dost…

nevyspalec

, -lce m. expr. nevyspalý člověk

nevyspalý

příd. takový, kt. se málo vyspal: být n. po noční práci; n-é oči

nevystání

v. vystáti

nevystižitelný

, řidč. nevýstižný, kniž. nevystihlý (*nevystihnutelný A. Kraus) příd. 1. takový, kt. se nedá slovy …

nevysychavý

příd. takový, kt. nevysychá: chem. n. olej kt. na vzduchu netuhne

odvysílati

dok. slang. (co) provést vysílání něčeho: rozhlas odvysílal zprávy; odvysílaný televizní pořad

polovysoký

příd. prostředně vysoký: p. podpatek; p. strom; sport. p-á hra; p-á přihrávka

polovysychavý

, polovysýchavý příd.: zbož. p. olej kt. v tenké vrstvě nezasychá, ale jen zhoustne

povysaditi

dok. (koho, co) vysadit o kousek výše: povysadila dítě, aby lépe vidělo; p. si brýle na čelo (Drda)

povysedlý

příd. poněkud vystupující, mírně vysedlý: p-é lícní kosti; p-á bradička (Svatoš)

povyschnouti

dok. trochu vyschnout: až povyschnou cesty (Jir.)

povyskákati

dok. postupně vyskákat: (děti) povyskákaly z postelí

povyskakovati

1. dok. postupně vyskočit: jako jeden muž povyskakovali (studenti) ze svých postelí (Kos.); hvězdičk…

povyskočiti

dok. trochu vyskočit; nadskočit 1: dítě radostí povyskočilo; osení povyskočilo povyrostlo; plamínek …

povyskovati

ned. řidč. chvílemi trochu výskat, výsknout: dával si levou ruku za ucho, povyskoval (Hol.); přen. p…

povyslechnouti

dok. (co, koho) chvíli n. postupně vyslechnout: p. nářky a stesky (Bass)

povyspati se

dok. řidč. trochu se vyspat, prospat: pobavíme se, vínem zpijem, povyspíme (Ner.)

povystoupiti

, povystoupnouti dok. vystoupit, vystoupnout trochu kupředu n. do výše: p. z řady, z houští; p. na p…

povystouplý

příd. takový, kt. povystoupl: p-á brada; p. horní ret (Ben.)

povystrčiti

dok. (co, koho) trochu vystrčit: p. hlavu ze dveří; p. špičku jazyka; p. ho z řady

povystrkovati

(*povystrkávati Vrba) 1. dok. postupně vystrčit: p. všechny rejstříky 2. ned. k povystrčiti: opatrně…

povystupovati

1. dok. postupně vystoupit: všichni už z vlaku povystupovali 2. ned. k povystoupiti, povystoupnouti:…

povysunouti

dok. (co) trochu vysunout: p. zásuvku; p. ret; — povysunouti se dok. trochu se vysunout: povysunul s…

povysvětliti

dok. poněk. zast. (co) částečně vysvětlit: kdo nám to povysvětlí? (Hál.)

†provyskovati

ned. propukat (občas) ve výskot, výskat: mladí skákali a provyskovali sobě pod lipou (Jir.)

převysoký

příd. velmi, nadmíru vysoký: p-á postava; p. dům; p-á klenba; p. tón; p-á cena; → přísl. převysoko:

*tenkovysoký

příd. tenký a vysoký: t-é modly (Koll.)

velvyslanec

, -nce m. (velvyslankyně, -ě ž.) dipl. diplomatický zástupce nejvyšší hodnosti: mimořádný a zplnomoc…

vysaditelný

příd. takový, kt. může být vysazen: v-é okno

vysaditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (koho, co) přemístit z něj. prostoru, zprav. uzavřeného: v. cestující…

vysáhnouti

dok. (min. -hl, podst. -hnutí) zast. a nář. (na koho, co; kam) dosáhnout 1: každému běda, na koho vy…

vysahovati

ned. 1. zast. a nář. k vysáhnouti: ještě výše vysahují stonky travin (Čech) sahají, dosahují; těl. v…

vysáklý

příd. zast. ob. takový, kt. vysákl: v-á voda vyschlá

vysáknout (se)

dok. (min. -kl, podst. -knutí) poněk. zast. ob. vyschnout 1: zdá se, jako by se voda z říčky byla vy…

vysálati

dok. (1. j. -ám) 1. (co) sáláním ze sebe vydat: kamna vysálala všechno teplo; přen. bás. vzduch, pln…

*vysalovati

ned. k vysálati, sálat: v. teplo (Lit. nov.); – přen. z pohledů jejích očí jako kdyby vysalovala cel…

vysámečkovati

dok. (co) k sámečkovati: šaty jsou zdobeny vysámečkovaným dílem

vysámkovati

dok. (co) k sámkovati: v. sedlo; vysámkovaný límec

vysápati se

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) †1. (kam) s námahou se vydrápat: v. se ještě výše (Jg.) *2. dosyta s…

vysápnout

dok. nář. 1. (co, koho) vytrhnout 1, vyškubnout 1, vyrvat 1: vášnivě je (šaty) vysápla z Vachových r…

vysáti

(dř. ps. vyssáti) dok. (1. j. -saji, rozk. -saj, min. -sál, trp. -sát, -sán, podst. -sátí, -sání) 1.…

vysatonit se

dok. nář. vyzuřit se: ale nechte ho, ať se vysatoní (V. Mrš.)

vysaturovati

dok. cukr. (co) saturovat (dok.)

vysávací

(dř. ps. vyssávací) příd. určený, sloužící k vysávání, vysávající: v. systém kapitalistů; řidč. v. p…

vysavač

(dř. ps. vyssavač), -e m. přístroj na odstraňování, vysávání prachu

vysávač

(dř. ps. vyss-), vysavatel, -e m. (vysávačka, -y ž.) řidč. kdo něco, někoho vysává; vykořisťovatel:

vysavačový

příd. k vysavač: v. motor; v-á hadice

vysávačský

příd. řidč. k vysávač; vykořisťovatelský: v-é panstvo (Z. Nej.); kapitalistická v-á soustava

vysávačství

, -í s. řidč. vlastnost vysávače; vykořisťovatelství, vykořisťování: kapitalistické v.

vysavatel

v. vysávač

vysávati

(dř. ps. vyssávati) ned. k vysáti: v. krev z prstu; expr. v. cigarety náruživě kouřit; – v. ránu, mo…

†vysazení

, -í s. výsada I 1: zachovat staré město při svých právech a v-ch (Tomek); v. též vysaditi

vysazený

příd. vystupující, vysunutý, vyklenutý: v-á brada; v-é břicho (Jah.); → přísl. vysazeně; — v. též vy…

vysázeti

dok. (3. mn. -ejí) 1. (co) nasázet 1, vysadit 8: v. jabloně, růže; – v. záhon zeleniny; v. alej 2. (…

vysazovací

příd. týkající se vysazování: v. práce v lesích; – v. dveřní, okenní závěsy

vysazovati

ned. k vysaditi 1-14, 16, k vysázeti: v. spolucestujícího z vozu; v. lidi na břeh; v. chléb z pece v…

vysbírati

dok. (1. j. -ám) (co) 1. postupně na růz. místech úplně sebrat, takže nic nezůstává: v. hříbky, borů…

*vysbírávati

ned. k vysbírati, sbírat: vysbírává vše, čím mohla krajina přispět k rozeznění duše básníka (Vodák)

vyscat se

, vychcat se dok. vulg. vymočit se

vyscípat

, vychcípat dok. (3. j. -á, řidč. -e) ob. (~; čím) (o zvířatech) postupně pojít; vyhynout 1; zhrub.

*vysedálek

, -lka m. (mn. 1. -lkové, -lci, 6. -lcích) expr. vysedávač (Herrm., Jah.)

vysedati

ned. 1. k vyseděti 1, 6; vysedávat 1: vysedal celé hodiny u knih; vysedá na zahradě; v. před zrcadle…

vysedávač

, -e m. kdo někde dlouho, často vysedává: v. v kavárnách

vysedávati

(*vysedovati Kosm., *vysezovati Havl.) ned. 1. k vyseděti 1, 6; vysedat 1: v. dlouho do noci nad pra…

vyseděti

dok. (3. mn. -í, trp. -děn, -zen) 1. (kde) delší dobu posedět; prosedět 1: v. do rána u knihy; vysed…

vysedlina

, -y ž. něco vysedlého: skalní v.; zvíře plné odřenin a v-n

vysedlý

příd. takový, kt. vysedl (ve význ. 3); vyčnívající, vystupující, vystouplý 2, vysunutý: v. kořen; v-…

vysednouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí, přech. min. -sednuv, zast. -sed) 1. (odkud; kde) vystoupit (z dopravn…

vysedovati

v. vysedávati

vysejpka

, -y ž. nář. sýpka II 1 (Jah., Č. lid)

vysekati

dok. (1. j. -ám) 1. (co) sekáním (ve význ. 1) odstranit; sekáním zbavit porostu: v. stromky vykácet;…

vysekávací

příd. odb. určený, sloužící k vysekávání: v. obuvnický stroj; tech. v. lis

vysekávač

, -e m. kdo se zabývá odborně vysekáváním: v. dílců obuvi; v. umělých květin

vysekávaný

příd. řidč. vysekáváním opatřený, zdobený: řemení v-é (Jir.); v. sloupek; v. též vysekávati

vysekávati

(nář. vysíkat E. Řez.) ned. 1. k vysekati 1-6, k vyseknouti 1-3, k vysíci: v. křoví, trávu; v. lesy;…

vyseknouti

dok. (min. -kl, -knul (ob.), -kla, trp. -knut) 1. (co; co odkud) seknutím (ve význ. 1) uvolnit, vypr…

vysemeniti (se)

dok. (3. mn. -í) zeměd., zahr. uvolnit zralá semena z plodů n. z plodenství, zejm. předčasně: čekank…

vysemeňovati (se)

, vysemeňovati ned. zeměd., zahr. k vysemeniti (se), vysemeniti: plevele dozrávají a vysemeňují (se)…

vysévací

, ob. vysívací příd. určený, sloužící k vysévání: v. ústrojí výsevní (zeměd.); mlyn. v. stroj vyséva…

vysévač

, -e m. mlyn. vysévací stroj: krupicový v.

vysévati

, ob. vysívat ned. 1. k vysíti; sít, nasévat, zasévat: v. semena; v. obilí 2. odb. třídit rozmělněný…

vysezovati

v. vysedávati

vyschlý

příd. takový, kt. vyschl: v-á země; v-é dřevo; v-é hrdlo, rty vyprahlé; v-é oči; v. potok, pramen; v…

vyschnouti

dok. (min. -chl, podst. -chnutí) 1. úplně pozbýt vlhkosti, stát se zcela suchým: louky, cesty vyschl…

vysíci

(j. 1. -seku, -seču, 2. -sečeš, 3. mn. -sekou, -sečou, rozk. -sec, -seč, min. -sekl, trp. -sečen; in…

vysídlenec

, -nce m. kdo byl vysídlen: zaopatření nového domova pro v-e

vysídlenecký

příd. k vysídlenec: v-é organizace

vysídliti

dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) vystěhovat (zvl. při masovém stěhování ve druhé světové válce a po ní…

vysídlovací

, vysidlovací příd. týkající se vysídlování: v. pásmo

vysídlovati

, vysidlovati ned. k vysídliti

vysíkat

v. vysekávati

vysíknout

v. vysíci

vysílací

příd. určený, sloužící k vysílání (ve význ. 3): v. zařízení; v. stanice; v. anténa; sděl. tech. tele…

vysílač

, -e m. (neživ.), hovor. vysílačka I, -y ž. (2. mn. -ček) vysílací rádiová stanice: v. Praha; televi…

vysílání

, -í s. rozhlasový pořad: v. pro děti; české v.; v. též vysílati

vysílatel

, vysilatel, -e m. řidč. kniž. kdo něco vysílá; vysílač (živ.): vysílatelé loďstev (Břez.)

vysílatelný

příd. takový, kt. může být vysílán (ve význ. 3): v. pořad vhodný k vysílání; v-é pásmo

vysílati

ned. 1. k vyslati: v. odborníky do ciziny posílat; v. zástupce na sjezd; – kniž. v. na někoho, za ně…

vysílení

, -í s. ztráta sil, stav po ní; vyčerpání, vyčerpanost, ochabnutí, ochablost: únava a v.; v. nemocné…

vysílený

příd. takový, kt. byl vysílen n. se vysílil; vyčerpaný: člověk v. nemocí; v. závodník; oči v-é po pr…

vysíliti

dok. (3. mn. -í, rozk. -sil) (koho, co) vyčerpat 1. zbavit fyzické n. duševní síly: dlouhotrvající h…

vysilovací

příd. sloužící k vysilování: v. strategie

vysilovati

ned. k vysíliti: těžká práce ji vysilovala vyčerpávala; vysilující činnost namáhavá, těžká; – řidč.

*vysípaný

příd. takový, kt. se vysípal: v. krk (Šrám.) ochraptělý; v. též vysípat se

*vysípati

dok. (1. j. -ám, -u, rozk. -ej) (co) sípavě pronést: vysípal několik nadávek a kleteb (Vrba); — *vys…

*vysípávati

ned. k vysípati: v. odpovědi (Vrba)

*vysípělý

příd. ochraptělý: v. hlas (Maj.)

vysířiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -siř) odb. (co) k sířiti; zasířit: v. sudy, sklep; včel. v. nakažené včelstvo…

vysířovací

příd. odb. určený, sloužící k vysířování: v. prostředky, zařízení

vysířovač

, -e m. včel. vysířovací zařízení

vysířovati

ned. odb. k vysířiti; sířit: v. sudy; včel. v. včelstva

vysísnout

dok. nář. (kam) vyhlédnout 1: v. ven (Herb.)

vysíti

dok. (1. j. -seji, rozk. -sej, min. -sel, -sil, trp. -set, přech. min. -sev) k síti 1; nasít, zasít:…

vysív-

v. vysév-

vyskákaný

příd. řidč. expr. vychytralý, mazaný: to jsou hoši v-í (Štech); v. hovor (Vanč.); v. též vyskákati

vyskákati

dok. (1. j. -ču, -či, rozk. -kej) 1. (odkud) skoky, skákáním se postupně dostat ven: vojáci vyskákal…

vyskakovati

ned. 1. k vyskočiti 1-5, 7, k vyskákati 1-3: v. z tramvaje; v. z letadla; – v. na kolo; pes vyskakuj…

vyskartovati

dok. odb. (co) skartovat (dok.): vyskartovaný materiál

vyskeřit

v. vyškeřit

vyskicovati

dok. řidč. kniž. (co) naskicovat: v. podobiznu; jeviště i tvářnost osob připadají letmo vyskicovány

*vyskládati

dok. (co) naskládat 1: pytle vyskládali navrch (Pech.)

vyskladniti

dok. (3. mn. -í) obch. (co) vyložit, vydat ze skladu: v. zboží; den vyskladnění

vyskladňovati

ned. obch. k vyskladniti: vyskladňování brambor, masa

vysklíti

dok. (3. mn. -í, rozk. -skli, min. -sklil, trp. -sklen) řidč. (co) (ve větším počtu n. v úplnosti) z…

*vyskobiti

dok. (3. mn. -í) (co) opatřit skobami: v. (krovy) (K. Čap.)

vyskočiti

dok. (3. mn. -í) 1. (odkud) skočit ven: v. z tramvaje, z okna, z postele; kamínek vyskočil z ruky vy…

vyskotačit

dok. (3. mn. -í) zř. expr. (kam) skotačením se dostat ven: (vydří mláďata) vyskotačila na kyprý náno…

-vyskovati

jen s předp.: po-, pro-, vy-

vyskružiti

dok. (3. mn. -í) stav. (co) ke skružiti II: v. studnu; v. klenbu; v. mostní konstrukci

vyskružovací

příd. stav. určený, sloužící k vyskružování: v. práce

vyskružovati

ned. stav. k vyskružiti: v. studnu; v. klenbu

vyskřehotat

dok. (1. j. -ám) řidč. expr. (co) skřehotavě pronést n. vůbec ze sebe vydat: dítě vyskřehotalo jakés…

*vyskřípati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. expr. skřípavým hlasem pronést: v. několik vtipů (Šrám.) 2.

vyskuhrat

dok. expr. 1. řidč. (co) skuhravým hlasem pronést: v. žádost; v. nějakou galantní impertinenci (Šrám…

vyskyť

(Něm.), výskyť (Heyd.), -tě ž. sloven. dolík po vyvrácených stromech n. dobytých pařezech

vyskýtati se

v. vyskytovati se

vyskytlý

příd. řidč. takový, kt. se vyskytl: v-é překážky

vyskytnouti se

dok. (min. -tl, podst. -tnutí) objevit se, ukázat se 1, naskytnout se: v kraji se vyskytla infekční …

vyskytovati se

, vyskýtati se, vyskytati se ned. k vyskytnouti se: vyskytá, vyskýtá, vyskytuje se mnoho nových nemo…

vyslabikovati

dok. poněk. zast. řidč. (co) přečíst, vyslovit odděleně po slabikách; přeslabikovat: v. slovo, jméno

vysláblý

příd. řidč. takový, kt. vyslábl; zesláblý, ochablý, vysílený, umdlený: v-é tělo; v. hlas; unavený, v…

vyslábnouti

dok. (min. -bl, podst. -bnutí) řidč. zeslábnout, ochabnout, vysílit se, umdlít: v. hladem; – dech sl…

vysladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) 1. slazením spotřebovat: v. všechen cukr; v. měsíčně mnoho cukru 2.…

vyslanec

, -nce m. (vyslankyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. řidč. člověk někým vyslaný (zprav. za urč. cílem)…

vyslanecký

(†vyslanský Tyl) příd. k vyslanec 2: v. úřad; v. úředník na vyslanectví; dipl. v. rada

vyslanectví

, -í s. zastupitelský úřad státu řízený vyslancem; budova tohoto úřadu: povýšit v. na velvyslanectví…

†vyslanectvo

, -a s. 1. též vyslanstvo (Pal. aj.) poselstvo 1: četné v. (královské) vyšlo s bohatými dary do Tole…

†vyslání

, -í s. 1. poselství 1, vzkaz: vyřídit v. (Wint.) 2. výprava 3: v. do sousední země (Rieger); nezdař…

vyslaniti se

dok. (3. mn. -í) geol. (o slané vodě) ztratit své charakteristické vlastnosti míšením se sladkou vod…

vyslankyně

v. vyslanec

vyslaňovati se

ned. geol. k vyslaniti se: voda mořského zálivu se vyslaňuje

vyslanský

v. vyslanecký

†vyslanství

, -í s. 1. vyslanectví 1: jednat skrze v. (Šaf.) 2. poselství 1, vzkaz: (poslán) od císaře Michala s…

vyslanstvo

v. vyslanectvo 1

†vyslaný

, -ého m. vyslanec 2 (Pal., Wint. aj.)

vyslati

dok. (1. j. -šlu, rozk. -šli, trp. -slán) 1. (koho, co kam) způsobit (služebním příkazem n. povolení…

†vyslaviti

dok. (3. mn. -í) (co, koho) proslavit; vychválit: v. ve válce jméno svoje (Kalina); – v. koho na vrc…

†vyslavovati

ned. k vyslaviti, proslavovat (John)

vyslazovati

ned. k vysladiti: cukr. vyslazování vytěsňování zbytků cukerné šťávy z kalu, filtrů ap.; piv. vyslaz…

vyslediti

dok. (3. mn. -í) zř. zast. 1. (co) vysledovat, vypozorovat, vyzkoumat: teorie snažívá se v. ony záko…

vysledovati

dok. kniž. (co, koho) sledováním (ve význ. 3) najít, vypátrat; vystopovat: myslivci vysledovali zvěř…

vysledovati

I ned. zř. zast. k vyslediti 2, vyplývat: z toho patrně vysleduje, že... (Sab.)

vysledovávati

ned. kniž. k vysledovati (dok.); sledovat 3

vyslechnouti

dok. (min. -chl, trp. -chnut) 1. (co, koho) sluchem postihnout, vzít na vědomí něco, něčí řeč: v. ho…

vyslepičit

dok. (3. mn. -í) ob. expr. (co) prozradit to, co mělo zůstat tajné; vybreptat 2, vytlachat, vyžvanit…

vyslepiti

dok. (3. mn. -í) zahr. (co) vyloupnout 1 (očka, výhonky); ztratit (očko, výhonek): v. šípek; – rostl…

vyslíditi

dok. (3. mn. -í, rozk. -sliď, trp. -děn) často hanl. 1. (co, koho) slíděním najít, vypátrat; vystopo…

*vysliďovati

ned. k vyslíditi 1: v. chyby (Slád.) slídit po nich

vyslípat

(Suš.), vyslipovat (Herrm.) ned. nář. k vyslípnout

vyslípnout

dok. nář. (co komu) vytknout 1, vyčíst 3; otevřeně n. drze říci: vyslípl mu necitelně provinění (Her…

vyslipovat

v. vyslípat

vyslopat

(Pitt., Sek.), vyslopnout (A. Mrš.) dok. nář. (co) vypít

vysloužilec

, -lce (†vyslouženec, -nce, Sab. aj.) m. 1. vysloužilý voják: válečný v.; vojenští v-i veteráni 2. (…

vysloužilý

příd. takový, kt. vysloužil (ve význ. 2): v. voják; v. dělník; přen. expr. starý v. vozík; → podst.

vysloužiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -služ) 1. v. si (co, koho) službou získat, vydělat: v. si odměnu; vysloužený …

†vyslovení

, -í s. (zř. zast. výslova, -y ž., Šaf.) výslovnost (Jg., Pal.), v. též vysloviti

vyslovený

příd. hovor. zjevný, zřejmý, patrný; rozhodný 3: v-é nadání; v-á nespravedlnost; v. astmatik; – v. o…

vyslovitelný

příd. takový, kt. může být vysloven: těžko v-é slovo; – zdálo se mu vše jednoduché, v-é několika slo…

vysloviti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. pronést hlasem, provést artikulaci něčeho: správně v. citát v cizím jazyce;…

*vyslovovatel

, -e m. (*vyslovovatelka, -y ž., Lid. nov.) kdo něco vyslovuje, vyjadřuje, projevuje: v. protifeudál…

vyslovovati

ned. k vysloviti: v. nesprávně hlásku artikulovat; – v. prosbu vyjadřovat; – v. uznání; v. své touhy…

vysluhovati

ned. 1. k vysloužiti 1, 2: v. si pochvalu, důvěru zasluhovat si; v. si jedno z předních míst; – v. s…

vysluniti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. vyhřát na slunci, vystavit slunečním paprskům: vysluněný mech; dát v. šaty

vyslýchač

, -e m. řidč. kdo něco vyslýchá: užaslý v.

vyslýchati

ned. 1. k vyslechnouti, k vyslyšeti 1, 3: v. žádosti, stesky; v. zprávy; v. rozmluvy, v. napomínatel…

vyslyšeti

dok. (3. mn. -í, trp. -šen, kniž. a zast. -šán Havl., Dyk) 1. řidč. (co, koho) sluchem postihnout, v…

vyslzeti

dok. (3. mn. -ejí, -í) řidč. (co) 1. slzením ze sebe vydat: krev by vyslzela (Něm.) 2. slzením se ně…

vysmahlý

(†vysmáhlý Něm.) příd. takový, kt. vysmahl: v. oběd, ulice v-é letními parny; – muž v. od tropického…

vysmahnouti

(†vysmáhnouti Podl.) dok. (min. -hl, podst. -hnutí) 1. vyschnout 1, vypražit se (účinkem ohně, žáru)…

vysmahovati

ned. k vysmahnouti: nechat jídlo v.; – v. na slunci; – v. omáčky ○ předp. po-

vysmáti se

dok. (1. j. -směji) 1. v. se (komu, čemu), kniž. a zast. v. (koho, co, V. Mrš., Vrchl. aj.) k smáti …

vysmažiti

dok. (3. mn. -í) 1. (co) dobře, hodně usmažit: v. řízky na sádle; v. kuře; přen. jižní slunce jako b…

vysmažovati

ned. k vysmažiti 1; smažit: v. do zlatova koblihy

vysmejčit

v. vysmýčiti

vysmekati

, vysmekávati ned. k vysmeknouti: zvolna vysmekala svou ruku z jeho; — vysmekati se, vysmekávati se

vysmeklý

příd. takový, kt. se vysmekl: v-á uzda

vysmeknouti

dok. (min. -kl, trp. -knut) (co, koho odkud) smýkavým pohybem dostat ven, vytáhnout, vytrhnout ap.:

vysmekovati se

v. vysmekati

vysměvač

(†vysmívač Heyd.), -e, často zdrob. vysměváček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) m. (vysměvačka

vysměvačný

, řidč. výsměvný příd. libující si ve vysmívání; vyjadřující výsměch; posměvačný: v. hoch; v-čné jun…

vysměvavý

, vysmívavý příd. kniž. k vysmívati se; vysměvačný, posměvačný, posměvavý, posmívavý: v-í měšťáci; –…

vysmí-

v. též vysmě-

vysmirkovati

dok. tech. (co) vyhladit, vyčistit smirkem

vysmívaný

příd. stíhaný výsměchem: kaceřovaný a v. člověk; v-á ševcovina (Zápot.); v. též vysmívati se

vysmívati se

ned. k vysmáti se 1; smát se 3, posmívat se 1: v. se bojácnému člověku; v. se sám sobě; v. se malich…

vysmlouvati

dok. řidč. (co) po usmlouvání ceny koupit: vybrat a v. zboží

vysmolený

příd. ob. expr. pitím zhrublý; pijácký: v. hlas; v. též vysmoliti

vysmoliti

dok. (3. mn. -í) (co) vymazat, pokrýt uvnitř smolou: v. sudy; vysmolený koš; přen. vysmolené hrdlo

vysmolovač

, -e m. kdo se odborně zabývá vysmolováním: v. sudů

vysmolovati

ned. k vysmoliti: v. sudy

vysmrkati

dok. 1. v. si nos smrkáním vyčistit 2. řidč. (co) smrkáním dostat ven: hlučně vysmrkala slzv (K. Čap…

vysmrknouti se

dok. (min. -kl, podst. -knutí) smrknutím si vyčistit nos: hlasitě se v.

*vysmutnělý

příd. smutkem utrápený, vyčerpaný: v-á, věčně opuštěná hlava (Šrám.)

vysmýčiti

(ob. a expr. vysmejčit) dok. (3. mn. -í, rozk. -smyč) 1. (co) smýčením zbavit špíny, nečistoty: v. s…

vysmýkati

dok. (1. j. -ám) řidč. (co, koho odkud, kam) smýkavým pohybem vyvléci: dříví musí být z porostů vysm…

vysmýkati

I, vysmýkávati ned. (1. j. -ám) řidč. k vysmýknouti, vysmyknouti: vysmýkává balíky ze skladiště smýk…

vysmýknouti

, vysmyknouti dok. (min. -kl, trp. -knut) řidč. (co, koho odkud) smýkavým pohybem dostat ven, vytáhn…

vysmykovati se

v. vysmýkati

*vysnažiti se

dok. (3. mn. -í) (z čeho) snažením se dostat ven: z toho se už nevysnažíš (K. Čap.)

vysněný

(*vysnilý Zey.) příd. vymyšlený (ve význ. 2), vybájený (ve význ. 1), neskutečný: v. svět; v-á bytost…

vysníti

dok. (3. mn. -í, rozk. -sni) 1. v., v. si (co, koho) sněním vymyslit, vybájit 1: v. budoucnost; v. p…

vysnívati

ned. k vysníti; snít (o čem): v. pohádku; v. (si) budoucnost; – bás. sám vysníval jsem celé dny (Jes…

vysoce

přísl. (2. st. výše, výš, ob. vejš) k vysoký (op. nízce) 1. poněk. zast. a kniž. vysoko 1, 3, 4: vůz…

vysocký

příd. 1. k Vysoká: v. zámeček 2. k Vysoké: v-čtí občané

Vysočany

, -an m. pomn. jm. několika obcí v ČSSR; část Prahy; — vysočanský příd.: v-é továrny

vysočina

, -y ž. 1. nevysoké pohoří; hornatina, pahorkatina: pahrbkovitá v.; jít po hřebenu v-y; zeměp. vyvýš…

vysoká

v. vysoký

vysokačka

, -y ž. (2. mn. -ček) (zprav. mn.) řidč. poněk. zast. vysoká bota, holínka: natáhnout si v-v: gumové…

*vysokán

, -a m. expr. něco neobyčejně vysokého, velikán 2: v-ů skráně blesk pokropil (Vocel) vysokých stromů…

vysokanánský

, vysokánský příd. expr. velmi vysoký: v-á věž: v. strom; → přísl. vysokanánsko, vysokánsko: v. vysk…

vysoko

s. v. vysoký

vysoko

I přísl. (2. st. výše, výš, ob. vejš) k vysoký (op. nízko) 1. nahoře; nahoru: bydlet v.; v. položená…

vysoko-

první část složených slov spojující část druhou s významem příd. jm. vysoký, a to 1. jako s její vla…

†vysokoblahorodí

, -í s. někdejší označení osoby společensky vysoko postavené (zprav. v oslovení), vysokorodí: Vaše V…

vysokodojný

, řidč. vysokodojivý příd. zeměd. v. skot, plemeno mající vysokou dojivost

vysokofrekvenční

, řidč. vysokofrekventní příd. vztahující se k vysoké frekvenci: elektr. v. proud, transformátor, zd…

vysokohodnotný

příd.: v-á potravina; hut. v-á ocel

vysokohorský

příd. vztahující se k vysokým horám: v-á květena, zvířena; v-é slunce; v-é zalesňování; zeměp. v-é p…

vysokojakostní

příd.: hut. v. ocel

vysokokmen

, -e, -u m. (j. 3., 6. -i, -u) zahr. ovocný strom o výšce kmenu 180-220 cm (op. nízkokmen); vysokokm…

vysokolegovaný

příd. hut. v-á ocel obsahující velké množství legujících přísad (op. nízkolegovaná)

vysokomolekulární

příd. chem. mající velkou molekulovou váhu; makromolekulární (op. nízkomolekulární): v. sloučenina, …

†vysokomyslný

příd. 1. hrdý 3, domýšlivý, pyšný 1: v. a pánovitý (Pal.) 2. velkomyslný 1, šlechetný: dobré, vzděla…

vysokomýtský

příd. k Vysoké Mýto: v-tští občané

vysokonapěťový

příd. elektr. vztahující se k vysokému napětí (op. nízkonapěťový): v. transformátor, spínač, rozvádě…

vysokonohý

příd. (op. nízkonohý): v-zí ptáci

vysokooktanový

příd. tech. v. benzín s vysokým oktanovým číslem

vysokootáčkový

příd.: v. stroj, v-á odstředivka dosahující velkého počtu otáček

*vysokopanský

příd. týkající se vysokého panstva: v-é živobytí (Havl.)

*vysokoparohatý

příd.: v-í jelenové (Něm.)

vysokopecař

, -e m. pracovník ve vysokopecním provozu; vysokopecařský příd.: v. kolektiv; vysokopecní příd. hut.…

vysokoprocentní

příd. obsahující mnoho procent něčeho (op. nízkoprocentní): v. roztok

vysokoproduktivní

[-ty- i -tý-] příd.: v. skot; v. stroje

†vysokorodí

, -í s. někdejší označení šlechtice (zprav. v oslovení), vysokoblahorodí: Vaše V.; Jeho V. pan hrabě…

vysokorostlý

příd. poněk. zast. a řidč. mající vysoký vzrůst: v. muž; štíhlý, v. topol

vysokorostoucí

příd. zahr. v. rostliny zachovávající trvale vysoký růst (op. nízkorostoucí)

vysokorozený

v. vysokorodý

vysokostěnný

příd. žel. v. vůz otevřený, s vysokými postranními stěnami (op. nízkostěnný)

vysokoškolák

, -a m. (6. mn. -cích) (vysokoškolačka, -y ž.) 1. posluchač vysoké školy 2. absolvent vysoké školy;

vysokotavitelný

příd. tech. v. kov, v-á slitina tavící se při vysokých teplotách

vysokoteplotní

příd. chem. v. destilace probíhající při vysokých teplotách (op. nízkoteplotní)

vysokotlaký

, řidč. vysokotlakový příd. týkající se vysokého tlaku (op. nízkotlaký, nízkotlakový): tech. v. parn…

vysokouhlíkový

, řidč. vysokouhlíkatý příd. hut. v-ová ocel obsahující velké množství uhlíku

vysokovýkonný

příd.: v. stroj

vysokovýtěžkový

příd. tech. v-á buničina vyrobená způsobem, při kt. se dosáhne většího výtěžku

vysokozdvižný

příd. tech. v. vozík se zařízením zdvíhajícím předměty do značné výšky

vysoký

příd. (2. st. vyšší) 1. velký na výšku; jsoucí vysoko (op. nízký 1): v. strom, komín; v. dům; v-á sí…

vysoliti

dok. (3. mn. -í) 1. odb. (co) solením upravit: potrav. vysolený sýr; kožel. vysolení kůží jejich kon…

vysolovati

ned. chem., tech. k vysoliti 5: v. látku; v. mýdlo

vysondovati

dok. (co) vyzkoumat 1, 2, prozkoumat, zjistit: v. půdu pro přijetí návrhu; v. pravdu, podstatu něčeh…

vysoptiti

dok. (3. mn. -í) 1. (co) k soptiti 2; vychrlit: hora vysoptila lávu; přen. expr. v. ze sebe zlobu; v…

vysouditi

dok. (3. mn. -í, rozk. -suď, trp. -zen) 1. (co na kom; co; †proti komu Jir., Tomek) soudně získat, v…

vysoukati

dok. 1. řidč. (co) soukáním vytvořit: kilometry kanafasu, které vysoukali (textiláci) z mašin (K. Ča…

vysoukávati

, řidč. poněk. zast. vysukovati ned. k vysoukati 3, 4, k vysouknouti: řeč jako provaz, který s námah…

*vysouknouti

dok. (min. -kl, trp. -knut) (co) povytáhnout: úsměšně v. kníry (Hol.); — *vysouknout se dok. expr. (…

vysoustruhovaný

(†vysoustrovaný Něm., Tyl) příd. expr. mající pěkný tvar: krásně v-é nožky; řidč. přen. v-á řeč vytř…

vysoustruhovati

(†vysoustrovati Havl., Něm. aj.), vysoustružiti (3. mn. -í) dok. 1. (co) k soustruhovati, soustružit…

vysoustruhovávati

ned. řidč. k vysoustruhovati: v. ze dřeva poháry soustruhovat; – expr. (pohádky) vysoustruhovala cel…

vysoustružiti

v. vysoustruhovati

vysoušecí

příd. určený, sloužící k vysoušení; vysušovací: v. přístroj, zařízení; v. práce v zemědělství odvodň…

vysoušeč

, -e m. (neživ.) vysoušecí přístroj, zařízení: v. vlasů fén; elektr. v. vzduchu (u elektromagnetický…

vysoušedlo

, -a s. (2. mn. -del) chem. řidč. sušidlo

vysoušeti

ned. (3. mn. -ejí) (co) k vysušiti; vysušovat: vítr a slunce vysoušejí půdu; v. obilí; v. dřevo; žíz…

vysouti

dok. (1. j. -suji, rozk. -suj, min. -sul, trp. -sut) (co) *1. vysunout 1: (navěšené) klobouky z rovn…

vysouvací

příd. 1. výsuvný, vysunovatelný, vysunovací: v. deska; v. stůl s vysouvací deskou; let. v. podvozek

vysouvač

, -e m. tech. vysouvací zařízení; vysouvadlo: v. stroje; v. řemene; voj. v. podavače kulometu

vysouvadlo

, -a s. (2. mn. -del) tech. vysouvací zařízení, vysouvač: v. řemene

vysouvatelný

příd. takový, kt. může být vysouván; vysunovatelný: v-é rameno

vysouvati

ned. 1. k vysunouti, k vysouvnouti, k vysouti 1; vysunovat: v. desku stolu vytahovat; v. paže z kože…

vysouvnouti

dok. (min. -vl, trp. -vnut) řidč. poněk. zast. (co, koho) vysunout 1: v. pravici zpod peřiny (Herrm.…

vyspalý

příd. takový, kt. se vyspal (ve význ. 2); svědčící o vyspání: do růžova v-á paní (John); – v-á očka;…

vyspání

, -í s. řidč. nocleh: cena za v. v hotelu; obstarat v.; → expr. zdrob. *vyspáníčko, -a s. (Jah.); —

vyspárovati

dok. (co) k spárovati (ned.): stav. v. stěny; v. podezdívku cementovou maltou

vyspati se

dok. (1. j. -spím, 3. mn. -spí, min. -spal, podst. -spání) 1. skončit spaní (ve význ. 1): už se vysp…

vyspávati

ned. 1. (co) spánkem se zotavovat z něčeho, odpočívat po něčem: v. cestu; v. únavu z namáhavé práce;…

vyspěchati

dok. řidč. kniž. (odkud kam) spěšně vyjít: z kanceláří vyspěchaly na náměstí mužské stíny (Štech)

vyspekulovaný

příd. takový, kt. byl vyspekulován (ve význ. 1): v-á schémata; → přísl. vyspekulovaně: téma je pocho…

vyspekulovati

dok. (co) 1. (ob. vyšpekulovat, expr. vyšpekulírovat) spekulováním (ve význ. 3, 2) vytvořit; vymysli…

vyspělý

příd. takový, kt. vyspěl, vyzrál: v. muž dospělý, zralý; na ta léta vypadala v-ejší; hlasy dětské i …

vyspěti

dok. (3. mn. -ějí, rozk. -spěj, min. -spěl, podst. -spění, přech. min. -spěv) dospět 3 1. dorůst 2:

vyspílati

dok. kniž. (komu, komu čeho, řidč. komu do čeho, koho, 4. p.) vynadat, vylát 1, vyhubovat 1: vyspíla…

vyspinkat se

dok. dět. a expr. vyspat se 2 (dobře): v. se do růžova

vyspívati

ned. k vyspěti; dospívat: pohlavní vyspívání; vyspívající děvče; – mravní vyspívání člověka (Šal.)

*vyspolírovati

dok. (z něm. driv. lat. zákl.) (koho, 4. p.) oloupit I 1: (vykládal starci,) aby se vyplatil tolary,…

vysportovaný

příd. řidč. sportem otužený, vytrénovaný: v-é tělo (Lid. nov.)

vyspraviti

dok. (3. mn. -í) (co) spravením poškozených, vadných míst uvést do nezávadného stavu; opravit 1: v. …

vysprávka

, -y ž. (2. mn. -vek) oprava 1, vyspravení; něco vyspraveného: provést v-u střechy; – světlé v-y na …

vyspravovačka

, -y ž. (2. mn. -ček) textilní dělnice, kt. opravuje vady pletenin

vyspravovati

ned. k vyspraviti; spravovat 1: v. trhliny ve zdi opravovat; → nás. vyspravovávati

vysprchovati

dok. (koho, 4. p.) (důkladně) osprchovat: v. dítě před spaním; v. se po cvičení

vysrat se

dok. vulg. 1. vykálet se: v. se na zem (Salich.) 2. (na co, koho) nechat 1, zanedbat (co, koho), opo…

vysrážeti

dok. (3. mn. -ejí) (co) chem. vyloučit látku z roztoku v podobě sraženiny: v. bílkoviny; — vysrážeti…

vysrkati

dok. (1. j. -ám) (co) srkáním vypít, vyprázdnit: v. kávu; v. šálek čaje

vysrkávati

, vysrkovati ned. k vysrkati, k vysrknouti 1; srkat 1: v. šťávu

vysrknouti

dok. (min. -kl, -knul (ob.), -kla, trp. -knut) 1. (co) srknutím vypít, vysát, vyprázdnit: v. černou …

vysrkovati

v. vysrkávati

vysršeti

dok. (3. mn. -í) 1. řidč. kniž. (kam; odkud) se sršením vylétnout, vyšlehnout: do výše vysršela žlut…

vysršovati

ned. k vysršeti: řidč. kniž. záhubný z ní (tlamy) vysršoval plamen (Hol.) sršel; – přen. expr. zhušt…

vyssá-

v. vysá-

vystačiti

dok. i ned. (3. mn. -í) stačit 1, 2, 4 1. (komu, čemu; ~; nač) vyhovět, vyhovovat (množstvím, rozměr…

vystačovati

ned. k vystačiti (dok.); stačit 1, 2, 4: cesta vystačující na desítisvazkový cestopis (Ner.); – nevy…

vystálý

příd. takový, kt. se vystál (ve význ. 2) n. byl vystán (ve význ. 5): zeměd. v. kůň stáním odpočinutý…

vystarati

dok. řidč. poněk. zast. (co) staráním získat, vymyslet: co jste vystaraly? (Šrám.); ust. spoj. mít v…

vystartovat

dok. slang. (k čemu; po čem) vyběhnout 3, vyrazit 5: prudké vystartování po míči (Kultura), přen. pu…

vystati

v. vyvstati

vystáti

dok. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) 1. (kde) delší dobu …

vystávání

, -í s. potrav. v. smetany přirozené oddělování smetany na povrchu ustálého mléka; v. též vystávati …

vystávati

I ned. k vystáti 1: v. značnou dobu před zrcadlem; v. u výkladů

vystávati

II v. vyvstávati

vystavená

, -é ž. vystavení, výstava 1: (zboží) stálo a leželo, jako na v-ou (Něm.)

vystavěti

dok. (3. mn. -ějí, rozk. -ěj, -stav, min. -věl, trp. -věn, podst. -vění) (co) 1. stavěním (ve význ. …

†vystavitel

, -e m. 1. kdo něco vystavěl (ve význ. 1): (tvrz) dostala od v-e svého jméno (Žižkov) (Pal.) stavite…

vystaviti

dok. (3. mn. -í, rozk. -stav, min. -vil, trp. -ven, podst. -vení) 1. (co, koho) viditelně umístit, u…

*vystávkovati

dok. (co) stávkou získat, vymoci: teplou kuchyni si nevystávkovali (Kultura)

vystavovací

příd. práv. (dř.) v. právo propinační

vystavovatel

, -e m. (vystavovatelka, -y ž.) 1. kdo něco vystavuje, zprav. na výstavě, na veletrhu ap.: domácí a …

vystavovatelský

příd. k vystavovatel: početná v-á účast na veletrhu

vystavovati

ned. k vystaviti: v. diagramy o plnění plánu; – v. sochy a obrazy; v. na veletrhu výrobky; – v. tělo…

vystěhovalec

, -lce (†vystěhovanec, -nce, Havl., Pal.) m. (vystěhovalkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo se vystěh…

vystěhovalecký

příd. k vystěhovalec; emigrantský: v. pas; v-á horečka emigrační; v. tábor

vystěhovalectví

(†vystěhovanství Tomek), -í s. stěhování, vystěhování do ciziny; emigrace 1, emigrantství (op. přist…

vystěhovalý

příd. řidč. a poněk. zast. takový, kt. se vystěhoval: v-á rodina; v. evangelík

vystěhovan-

v. vystěhoval-

vystěhovati

dok. 1. (co, koho) stěhováním (ve význ. 1, 2) dostat ven: v. z bytu klavír; v. všechen nábytek; – v.…

vystěhovávati

ned. k vystěhovati: v. knihovnu; – v. vesnice; – (pevné hrady,) z nichž vystěhovává jen smrt (Šal.);…

výstelka

, vystýlka, -y ž. (2. mn. -lek) 1. (jen výstelka) anat. epitel: v. tělních dutin 2. tech. vrstva mat…

výstelkový

, vystýlkový příd. k výstelka, vystýlka: anat. (jen výstelkový) v-á tkáň epitelová; – tech. v. mater…

vysténati

dok. řidč. (co) sténáním ze sebe vydat, vyjádřit: poslední slova zase vysténala (Rais)

vystepovati

v. vyštepovati

vystěrací

v. vystírací

vystěradlo

, -a s. (2. mn. -del) piv. vystírací přístroj

vysterilisovati

[-zo-], vysterilizovati, vysterilovati dok. (co) k sterilisovati, sterilizovati, sterilovati: pečliv…

vystíhati

v. vystihovati

vystihnouti

dok. (min. -hl, trp. -žen, přech. min. -stihnuv, zast. -stih) (co) 1. zjistit smysly n. rozumem; vyt…

vystihnutelný

v. vystižitelný

vystihovati

(†vystíhati Krásn.) ned. k vystihnouti: v. skryté podrobnosti; v. náladu svého okolí; – slovo dobře …

vystínovati

, řidč. vystíniti (3. mn. -í, rozk. -stiň) dok. 1. (co) kniž. pokrýt stíny n. něčím jiným na způsob …

vystírací

, řidč. vystěrací příd. určený, sloužící k vystírání: piv. v. káď; v. přístroj vystěradlo; potrav. v…

vystírati

ned. (1. j. -ám) 1. (~; co; co čím) piv. mísit rozdrcený sladový šrot s vodou na počátku várky; potr…

vystírka

, -y ž. (2. mn. -rek) piv. 1. vystírání 2. směs sladového šrotu s vodou na počátku várky; stírka

vystižitelný

(*vystihnutelný Wojk.) příd. řidč. postižitelný 1. takový, kt. může být smysly, rozumem vystižen, po…

vystlati

dok. (1. j. -stelu, rozk. -stel, trp. -stlán) 1. (co čím) vyplnit, vyložit, pokrýt něčím zprav. měkk…

vystlávati

ned. řidč. k vystlati; vystýlat: v. ovčín slámou

vystonati se

dok. (1. j. -stůňu, 3. mn. -stůňou, rozk. -stonej) 1. (~; *z čeho) stonáním se zbavit nemoci; uzdrav…

vystonávati se

ned. k vystonati se 1: v. se ze smrtelné choroby (Nezv.)

vystopovati

dok. (co, koho) stopováním (ve význ. I 1, 2) najít, zjistit, odkrýt: v. zvěř; v. milence vypátrat, v…

vystopovávati

ned. k vystopovati: v. zvěř stopovat; v. zločince; – v. příčiny krize

vystoupati

v. vystupovati

vystoupavý

příd. k vystoupati: bot. v. stonek plazivý a na konci se ohýbající vzhůru

vystoupení

, -í s. 1. společenské chování, způsoby; vystupování: důstojné, sebevědomé v.; noblesa v.; jeho v. j…

vystoupilý

v. vystouplý 1

vystoupiti

(3. mn. -í, rozk. -stup, min. -pil, podst. -pení), poněk. zast. a řidč. vystoupnouti (min. -pl, pods…

vystouplý

příd. 1. (též †vystoupilý Havl.) takový, kt. vystoupil (ve význ. 2, 4): slunce v-é nad les vyšlé; –

vystoupnouti

v. vystoupiti

vystrájet

ned. nář. 1. k vystrojiti 4, pořádat 1, strojit 5: v. hlučnou svatbu (Kosm.) 2. (koho, co) odstrojov…

vystrašenec

, -nce m. řidč. vystrašený člověk, ustrašenec (Dyk)

vystrašený

příd. vylekaný, vyděšený, postrašený, polekaný: v. člověk; – v-á tvář; v-é oči; v. pohled; → přísl.

vystrašiti

dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p.) nahnat strach někomu; vylekat, vyděsit 1: v. dítě křikem; pořádně …

vystrašovati

ned. řidč. k vystrašiti 1, 2: v. děti strašit; – poněk. zast. z hradeb v. sovy (Heyd.)

*vystražiti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) dát někomu výstrahu (Mach.)

vystrčiti

dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) strčit do někoho, něčeho a tím dostat ven: popadl ji za ramena a vyst…

vystrkati

dok. 1. (koho, 4. p.) (postupně) strkáním (ve význ. 1) dostat ven: vystrkala mne z hospody (Maj.) 2.…

vystrkávati

v. vystrkovati

Vystrkov

, -a m. (6. j. -ě) jm. někt. obcí; ob. expr. V. i v. žert. pojmenování vzdálené, zastrčené osady; vz…

vystrkov

, -u m. (6. j. -u) řidč. expr. výpověď 2, vyhazov 1: tahačky, hádanice, náramně zle a v.! (R. právo)

vystrkovati

, vystrkávati ned. k vystrčiti 1-3, k vystrkati 1: v. hosta ze dveří; přen. expr. odevšad vystrkovan…

*vystrmělý

příd. strmě, ostře se zdvihající, trčící: v-é úskalí (Slád.)

*vystrměti

dok. (3. mn. -í) (odkud) strmě, prudce se zdvihnout do výše: z rovinaté planinky náhle vystrmí skála…

*vystrmovati

ned. k vystrměti, strmět (Sab.)

vystrnadit

dok. (3. mn. -í) ob. expr. (koho, 4. p.) přimět k odchodu, dostat ven; vypudit, vyhnat 1: v. děti z …

vystrnaďovat

ned. ob. expr. k vystrnadit

†vystrojení

, -í s. výstroj 2: pestré v. (Krásn.); důstojnické v. (Jir.); v. též vystrojiti

vystrojiti

dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p.) (nápadně, zprav. pěkně) obléci 1, 2, ustrojit 1: po městsku vystro…

vystrojovací

příd. určený, sloužící k vystrojování: horn. v. práce; žel. v. předměty

vystrojovati

ned. řidč. k vystrojiti 1-4: právě se vystrojovala do růžových šatů (Jah.) strojila se; – v. záložní…

vystrouhati

dok. poněk. zast. (co) strouháním, obrušováním zpracovat, upravit; strouháním, obrušováním vytvořit:…

vystrouhávati

, vystruhovati ned. k vystrouhati, k vystrouhnouti 1: uměle vystrouhávaný šindálek (Baar); vystruhov…

vystrouhnouti

dok. (min. -hl, trp. -hnut) 1. poněk. zast. (co) strouhnutím upravit; obroušením zpracovat; strouhnu…

vystružiti

, řidč. vystroužiti dok. (3. mn. -í) (co) tech. obrobit předvrtaný otvor na žádaný rozměr a hladkost…

vystružovati

ned. k vystružiti, vystroužiti: tech. vystružování děr

vystřebati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) kniž. 1. k střebati; vysát 1: v. mléko ze struků; tento stav vystřeb…

vystřediti

dok. (3. mn. -í) tech. (co) umístit do středu; ustředit 2: v. obrobek, nástroj; — *vystřediti se dok…

vystřeďovati

ned. k vystřediti; středit, ustřeďovat: tech. v. obrobek

†vystřehnouti se

dok. (min. -hl, podst. -hnutí) (čeho) vyvarovat se, vystříhat se: v. se chyb (Pražák); — †vystřehnou…

vystřehovati se

v. vystřihovati se

vystřeliti

dok. (3. mn. -í) 1. (z čeho; ~; na koho, co; po kom, čem; do koho, řidč. za čím) dát ránu ze střelné…

vystřelovací

příd. určený, sloužící k vystřelování: v. mechanismus; let. v. sedadlo umožňující v případě nebezpeč…

vystřelovati

ned. 1. k vystřeliti 1-3, 7, 8: v. z ručnice, z děla střílet; v. patronu za patronou; v. světelné si…

vystřežiti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) řidč. poněk. zast. dát někomu výstrahu: šumot vody jej vystřežil (Čap…

vystříbiti

v. vytříbiti

vystříbřiti

dok. (3. mn. -í) (co) stříbrem pokrýt, ozdobit: v. ozdoby; přen. bás. jizba (je) vystříbřena měsíční…

vystřici se

dok. (j. 1. -střehu, 2. -střežeš, 3. mn. -střehou, rozk. -střez, min. -střehl, podst. -střežení) pon…

*vystřídač

, -e m. kdo někoho vystřídá, střídač: v. ráno nepřišel (Bran.)

vystřídati

dok. 1. (co, koho; ~) k střídati 1-3: v. za den několikery šaty vyměnit; v. několikrát zaměstnání zm…

vystřídávati

ned. k vystřídati 1; střídat 1-3: v. přátele; – v. spolupracovníka; – přeprška vystřídávala přepršku…

vystřihati

, vystříhati I dok. (co) 1. stříháním z něj. celku oddělit: v. z časopisu ohrázky; román vystříhaný …

vystříhati se

ned. i dok. poněk. kniž. (čeho; před čím; *čemu Ner.; †proti komu) varovat se, vyvarovat se (čeho, k…

vystřihávati

, vystříhávati I, vystřihovati ned. k vystřihati, vystříhati (dok.), k vystřihnouti 1, 2: v. inzerát…

vystříhávati

II v. vystříhati (ned.)

vystřihnouti

dok. (min. -hl, trp. -žen) 1. (co) střihnutím z něj. celku oddělit: v. obrázek z časopisu; v. z okra…

vystřihovací

příd. určený, sloužící k vystřihování I: v. panenka; tech. v. nůžky na plech

vystřihovánka

, -y ž. (2. mn. -nek) (zprav. mn. v-y) tištěný obrázek, kt. děti vystřihují: dětské v-y

vystřihovati

I v. vystřihávati

†vystřihovati se

, †vystřehovati se ned. k vystřehnouti se, k vystříhati se, k vystříci se, varovat se (Ner.); — †vys…

vystřihovávati

v. vystřihávati

vystříkati

dok. (1. j. -ám) 1. (co) stříkáním dostat ven: v. vodu z láhve; včel. v. med vytočit 2. stříkáním po…

*vystříkávati

ned. k vystříkati 3, k vystříknouti 3: v. pěšinku vápnem (Lid. nov.) vystřikovat

*vystříklý

, *vystřiklý příd. takový, kt. vystříkl (ve význ. 1): kmen s vystřiklou mízou (Lit. nov.)

vystříknouti

dok. (min. -kl, trp. -knut) 1. (~; odkud) (o tekutině) stříknutím prudce vyrazit ven, do výše: krev …

vystřikovací

příd. určený, sloužící k vystřikování (ve význ. 1): tech. v. mycí stroj; v. trubka

vystřikovač

, -e m. tech. vystřikovací mycí stroj: v. lahví, nádob, tanků, sudů

vystřikovati

ned. 1. k vystříknouti, k vystříkati 3: z poraněné tepny vystřikovala krev stříkala; voda vystřikují…

vystříleti

dok. (3. mn. -ejí) 1. (koho, co) střílením postupně vyhubit; (co) střílením postupně zničit: v. všec…

vystříti

dok. (1. j. -střu, -stru, 3. mn. -střou, -strou, rozk. -stři, min. -střel, trp. -střen, přech. min.

vystřízlivělý

příd. takový, kt. vystřízlivěl (ve význ. 1): v-í romantikové rozčarovaní; láska v-á zklamáními (L. S…

vystřízlivěti

(†vystřízvěti Wint.) dok. (3. mn. -ějí) 1. (~; z čeho) k střízlivěti 1, střízvěti; ochabnout, zchlad…

*vystřízlivovati

ned. k vystřízlivěti 1: dnes vystřízlivuji opět (Vrchl.)

vystřízvěti

v. vystřízlivěti

vystuditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) řidč. (co) vychladit: dát v. krém na chodbu

vystudovati

(ob. vyštudovat, zast. ob. a expr. vyštudýrovat Baar) dok. 1. (~; co) ukončit školu (zvl. vysokou), …

*vystupňovanost

, -i ž. vlastnost toho, co bylo vystupňováno, zesílení: slovní v. (Pražák)

vystupňovati

dok. (co) k stupňovati; zvětšit, zvýšit: v. rychlost; v. tempo hry; v. pracovní výkony; v. výrobní k…

vystupňovávati

, vystupňovávati se ned. k vystupňovati, vystupňovati se; stupňovat, stupňovat se

vystupování

, -í s. způsob, jak si kdo počíná, jak vystupuje (ve význ. 2); chování 1, jednání 2: sebevědomé, skr…

vystupovati

(†vystoupati, 1. j. -u, -ám, rozk. -ej, Mácha, Ner.) ned. 1. k vystoupiti: v. vzhůru po schodech; v.…

vystydati

, vystydávati ned. řidč. k vystydnouti 1: tělo leží bez sebe a vystydá (Čap.-Ch.) stydne, chladne; v…

vystydlý

příd. takový, kt. vystydl: v-á polévka vychladlá; (lidské tělo) mečem probodnuté a již v-é (Tyl); př…

vystydnouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) 1. pozbýt tepla, stát se zcela studeným, chladným; vychladnout 1: nec…

vystýl-

v. též vystél-

vystýlati

ned. (1. j. -ám) k vystlati: spadané listí vystýlá pěšiny v sadech; sliznice vystýlají všechny duté …

*vystylisovati

[-zo-], *vystylizovati dok. (co) stylizováním (ve význ. 2) vytvořit: v. folklór; motivy, z nichž je …

vysublimovati

dok. chem. (co) sublimací (ve význ. 1) získat: v. naftalen

vysukovati

I v. vysoukávati

vysukovati

II dok. výr. (v truhlářství) vyvrtat suky a vyplnit vzniklé otvory zátkami

vysumírovat

dok. řidč. poněk. zast. hovor. (co) uspořádat 1, sestavit 1, složit 3, zesumírovat: potřebuju si to …

vysunouti

dok. 1. (co odkud) sunutím vyjmout: v. list z obálky; v. klíč ze zámku vytáhnout; vysunula ruku z je…

vysunovací

příd. výsuvný, vysunovatelný, vysouvací: mechanický v. žebřík; v. okno

vysunovatelný

příd. takový, kt. může být vysunován; vysunovací, vysouvací, výsuvný, vysunutelný: v-é přepážky kotc…

vysunovati

ned. k vysunouti; vysouvat 1: v. z kapsy kapesníček povytahovat; – v. obočí zvedat; v. bradu dopředu…

vysunutelný

příd. řidč. takový, kt. může být vysunut; vysunovatelný: v-á přepážka

vysupěti

dok. (3. mn. -í) 1. (odkud; kam) se supěním vyjet, vyjít ven n. nahoru: z ticha kasáren na náměstí R…

vysušený

příd. suchý 4, 5, hubený 1, vyhublý: vyzáblé, v-é ruce; v. člověk; – nejvysušenější úřední sloh (Sed…

vysušiti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. (dokonale) usušit: v. promáčené šaty, boty; v. si vlasy; přen. drsné duše z…

vysušovací

příd. určený, sloužící k vysušování; vysoušecí: v. práce

vysušovač

, -e m. řidč. vysoušeč: v. vlasů

vysušovati

ned. k vysušiti; vysoušet: v. bažinatou půdu; v. vlhké obilí sušit; zř. žert. v. sklínky (Kosm.) vyp…

vysutý

příd. řidč. dopředu vyčnívající: v. tlustý pysk; v-é pavlače; v. též vysouti; rozl. od visutý

vysuzovati

ned. kniž. k vysouditi 2; usuzovat: v. rozumem, že...; v. z materiálu na výsost nekritického (Tille)

*vysvalený

příd. svalnatý, silný 5, mohutný: v-á lýtka (Kultura)

vysvátkovat

dok. obl. (koho, 4. p.) svátečně ustrojit, vystrojit: hlouček vysvátkovaných vesničanů (Kříž)

vysvěcenec

, -nce m. řidč. kněz, zprav. nově vysvěcený; novosvěcenec (círk.): sloužil ji (mši) mladý v. (Šrám.)

vysvěcovadlo

, -a s. (2. mn. -del) piv. pomůcka k osvětlování vnitřku dopravního sudu (při kontrole čistoty a sta…

vysvěcovati

I ned. círk. k vysvětiti; světit 1, 2: v. oltář; v. kostely; – v. biskupy

vysvěcovati

II ned. řidč. zast. k vysvítiti 2: slunko na obloze vysvěcovalo (Vlč.) svítilo

vysvědčení

, -í s. 1. písemné potvrzení, zprav. úřední, něj. skutečnosti, něj. stavu: školní v.; mít dobré, špa…

†vysvědčiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -dč, -dčte, řidč. -dči, -dčete) (co) podat svědectví o něčem, dosvědčit, potv…

†vysvědčovati

ned. k vysvědčiti: není na světě druhé ženy podobné, Spírek v duchu vysvědčuje (Hol.); hist. práv. v…

vysvětiti