vysaditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (koho, co) přemístit z něj. prostoru, zprav. uzavřeného: v. cestujícího z auta; v. parašutisty v nepřátelském prostoru; v. cizí příslušníky na břeh; bochníky z pece v. (Pech.) vytáhnout; v. (čast. vyhodit) někoho ze sedla, přen. hovor. zbavit postavení, moci, odloudit mu děvče ap.; voj. dopravit vojsko na urč. místo, zprav. do nepřátelského týlu; mysl. v. zvěř vyplašit, vyhnat 2. (co) uvolnit, vyjmout něco nasazeného, pevně usazeného; zř. vytáhnout, vyprostit něco zapadlého: v. dveře (z veřejí); – zř. v. vůz z příkopu (Hál.) 3. (koho, 4. p., z čeho) (v kapit.) dočasně přerušit s někým pracovní poměr: třetina havířů byla vysazena z práce 4. hovor. (~; z čeho; s čím; komu) (o lidech, lidském organismu ap.) na čas přerušit činnost, přestat pracovat; (o strojích, dopravě ap.) přestat fungovat, pracovat: potřebuje na čas v. z práce; vysadila jim uklízečka; nesmí v. s lékem; vysadilo mu srdce; paměť mu vysadila; obrana chvílemi vysadila; – motory vysadily; doprava nemůže nadlouho v. 5. (co) vystrčit kupředu; poněk. zast. (co; co, koho čemu) postavit, vydat vlivu něčeho, na pospas něčemu; vystavit 3: v. rameno; v. trup proti větru vysunout; ob. expr. na zevlující formany faldy v. (Zápot.); – v. záda slunci; pomník vysazený větrům: řidč. být vysazen nebezpečí 6. (koho, co kam) pozvednout do výše, pomoci někomu vylézt, vlézt; vyzdvihnout 1: v. dítě, kufr na vůz, do vlaku; v. jezdce na koně †7. (koho, co) nadat výsadou, povýšit 3: jeť (král Jiří) z nižšího na vysokost královské stolice vysazený (Jir.); v. vesnici na městečko (Vojtíšek); v. město právy obdařit 8. (co) postupně zasadit (rostliny); sázením (rostlin) zřídit; vysázet 1, nasázet 1: v. stromky, květiny; – v. sad 9. řidč. ob. (co) vyplatit (peníze), vysázet 3: v. peníze na dřevo; vysadil za něho (koně) tři stovky (Baar) 10. řidč. (co) zhotovit sazbu (v knihtisku); vysázet 2: část článku byla již vysazena; polotučně v. zprávu 11. řidč. ob. expr. (co komu) dát (rány), potrestat někoho ranami, bitím; vysázet 4: kázal mu v. pětadvacet (Hol.) 12. ob. (co) vložit, upevnit, vsadit jako náhradu, k opravě; (co) vyspravit záplatou: v. záplatu; – v. rukáv na lokti; v. kalhoty †13. (co čím) pro okrasu vyložit, vyzdobit; vysázet 5: vínek krajkami vysazený (Něm.) 14. řidč. a zast. ob. (co) veřejně ustanovit, určit, vyhlásit: v. cenu na něčí hlavu (Hál., Lum.); vysazen jest od úřadu plat (Něm.); na práci nebyla vysazena úkolová sazba (R. právo); jaký vám vysadili čas (Otč.) určili †15. ust. spoj. vysadit pod plat (co komu) přenechat za plat: v. (vinici) pod plat (Tomek) 16. řidč. (koho, co kde, kam) nasadit 2: v Čechách byli vysazeni kamzíci; lože, do kterého vysadila (zaječice) čtyři mladé zajíčky (Baar) vrhla; mysl. vypustit novou zvěř do honitby; ryb. vypustit ryby do vody: v. štiky 17. mysl. (o zvěři) vyběhnout 1, vylétnout 1; — *vysaditi se dok. (kde) usadit se 2, přemístit se: tam, kde se vlévá do Volhy Kama, vysadila se rota (Lang.); — ned. vysazovati