vyskočiti dok. (3. mn. -í) 1. (odkud) skočit ven: v. z tramvaje, z okna, z postele; kamínek vyskočil z ruky vyklouzl; ♦ mohl jsem v. (čast. vyletět) z kůže velmi mě to rozčililo 2. (kam; ~; odkud) skočit do výše: v. na koně, na zeď; dítě vyskočilo; v. ze židle prudce vstát; ♦ v. jako jelen rychle, prudce 3. (na koho, co) vrhnout se, napadnout (koho, 4. p.): pes vyskočí na kolemjdoucího 4. vykonat vůbec prudký pohyb ven: ruka mu v rameně vyskočila (Salich.) vykloubila se; srdce tluče, jako by chtělo v. rychle; ♦ expr. oči mu div z důlků nevyskočí je udivený 5. vykonat vůbec prudký pohyb vzhůru; expr. rychle stoupnout, zvýšit se: těsto vyskočilo vykynulo; rtuť (v teploměru) vyskočila; – expr. kvečeru mu vždycky horečka vyskočí; ceny vyskočily 6. řidč. expr. náhle stoupnout v ceně: vyskočily akcie cementárek (Maj.); (malíř) teď vyskočí nahoru (Lid. nov.) jeho obrazy stoupnou v ceně 7. (kde; komu) náhle se objevit (často ve větším počtu): na louce vyskočily květy šafránu; na tváři jí vyskočily rudé skvrny naskočily; na čele mu vyskočil pot; slzy mu vyskočily do očí vhrkly; — vyskočit si dok. expr. 1. řidč. zatančit si: v hospodě si budou moci s chutí v. skočit si *2. odskočit si 2: vyskočil si z dílny (Krásn.) odběhl ○ předp. po-; — ned. vyskakovati