vysloviti dok. (3. mn. -í) (co) 1. pronést hlasem, provést artikulaci něčeho: správně v. citát v cizím jazyce; v. nosovou hlásku 2. sdělit slovy; vyjádřit 1: v. otázku, myšlenku; v. svou radost; v. svůj názor, své politování nad něčím; v. někomu soustrast; hlasováním v. kandidátovi důvěru 3. projevit, ztvárnit, znázornit; vyjádřit 2: v. své city hudbou, veršem; poměry, které vyslovil Havlíček (Herb.) popsal, vylíčil; tu krásu nelze v. 4. ustanovit, vyhlásit, nařídit II 1: rozsudkem soudu bylo vysloveno propadnutí veškerého majetku ve prospěch státu; v. interdikt nad Prahou; — vysloviti se dok. 1. (o kom, čem; řidč. ke komu, čemu; ~) pronést svůj úsudek, své mínění, zaujmout stanovisko; vyjádřit se 2; (pro koho, co; proti komu, čemu) vyjádřit svůj postoj k někomu, něčemu: kritika se vyslovila o autorovi pochvalně; v. se o nově navrhovaných úpravách; v. se kriticky k novému návrhu, k něčí práci; mladík se ještě nevyslovil nepožádal o ruku; – v. se pro kandidáta; v. se pro politiku nevměšování; v. se proti válce *2. (z čeho) sdělením, vypověděním si ulevit: v. se z tísně (Šal.) ○ předp. do-; — ned. vyslovovati, v. se