vysníti dok. (3. mn. -í, rozk. -sni) 1. v., v. si (co, koho) sněním vymyslit, vybájit 1: v. budoucnost; v. příběh; v. (si) lásku, šťastný život, v. (si) chvíle setkání; v. (si) ženicha 2. bás. (co) v snění prožít: jen vysněn ten sen a zde probouzím se v plné prose (Zey.); v. dobu lásky, — vysnít se dok. řidč. dosyta se nasnít (v. vy- II): (spáči) nevyspalí a nevysnění (Lid. nov.)