vysočina, -y ž. 1. nevysoké pohoří; hornatina, pahorkatina: pahrbkovitá v.; jít po hřebenu v-y; zeměp. vyvýšenina zemského povrchu nad 200 m nadmořské výšky (např. vrchovina, pahorkatina, hornatina); v neodb. názvu V., Českomoravská v. Českomoravská vrchovino (zeměp.) *2. vyvýšenina, návrší, pahorek: v. u školy (Šmil.); → expr. zdrob. vysočinka, -y ž.