vysouditi dok. (3. mn. -í, rozk. -suď, trp. -zen) 1. (co na kom; co; †proti komu Jir., Tomek) soudně získat, vymoci: v. na někom peníze, odškodné; v. (si) dědictví; zast. v. právo (Pal.) vyhrát 2. kniž. (co z čeho; co) logicky vyvodit; usoudit 1: z toho faktu vysoudil, že...; v. ledacos cenného ze studia (Kultura); měl všechno předem stanoveno a vysouzeno (Vodák)