vystáti dok. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) 1. (kde) delší dobu postát; prostát: celé odpoledne vystála u okna; vystála tu u dveří, až bratr přezpíval (Jir.) 2. v., v. si (co) (dlouhým) stáním získat (zprav. něj. právo na něco): tady nic nevystojíš; v. si místo v přední řadě 3. (co) stáním vytvořit: ♦ expr. v. dolík někde dlouho stát †4. (koho, 4. p.) stáním se někoho dočkat: chci vás všechny v. se zbraní (Wint.) 5. (co, při důrazu na množství čeho; ~) prožít I 2, zakusit, vytrpět 1: v. peklo muk (Jir.) podstoupit; co strachu vystála za nemoci dítěte; ten zase vystojí, když musí chodit do lesa (Něm.); v. trest odpykat, odbýt si, podstoupit; ta už si vystála svůj očistec (Baar) 6. ob. (koho, co) vydržet něčí blízkost, něj. stav; snést 6, strpět 2: nemohl ho pro jeho povahu v.; nevystojím ten nepořádek; ti dva se nemohli v.; to je, není k vystání; ♦ je k nevystání nelze ho snést, strpět; — vystáti se dok. 1. nář. stáním se usadit, sednout se 1: (mléko) se mi vystojí (Pitt.) 2. řidč. stáním si odpočinout: přivázala oprátky uzdové nakrátce k sedlu, aby se koně vystáli (Havl.)