vystřeliti dok. (3. mn. -í) 1. (z čeho; ~; na koho, co; po kom, čem; do koho, řidč. za čím) dát ránu ze střelné zbraně; (co) vypustit (střelu) ze střelné zbraně; střelit 1, vypálit 10; (co) střelbou vyprázdnit; vystřílet 2: v. z pušky (zast. dělo Pal.); namířil a vystřelil; v. na kachny; v. po nepříteli; (vojáci) vystřelili do lidu (Včel.); v. (si) za zvěří (řidč.); v. bez uvážení, přen. ob. expr. říci něco bez uvážení; – v. poslední náboj; v. šíp z luku; letěl jako vystřelený prudce; přen. ob. expr. prudce, neočekávaně promluvit, pronést: v. otázku (Řez.); vystřelil číslo, které ho napadlo; – vystřelená nábojnice 2. (co) střelbou dát zaznít, střelbou oznámit, ohlásit: v. salvu; z děla vystřelili dvanáctou (V. Mrš.) na znamení, že je 12 hodin 3. řidč. (co) střelou odstranit, zničit; zř. střelbou způsobit vyprázdnění: v. někomu oko; zř. (hospody) byly, jako když je vystřelí (Lid. nov.) *4. (co) střelbou získat: buď tu ještě položeno o vystřelených odměnách (Wint.) 5. (co) vystřílet 3: tech. (v trhacích pracích) v. zálom 6. sport. (~;kam) (v míčových hrách a v hokeji) poslat míč, kotouč na branku (v košíkové na koš); střelit 3: hráč nečekaně vystřelil; v. na branku 7. expr. (co) prudce vyhodit, vymrštit: po veverce frčel kamének, vystřelený rukou mistrovskou (Mrš.); přen. (aloe) vystřelila obrovský svůj květ (Ner.) vyhnala; expr. v. pohled (Til.) 8. expr. (odkud) (prudce) vyběhnout 1, vyrazit 5; (o rostlině) (prudce) vyrůst, vyrazit 3: v. z pokoje (hovor.); (kohout) vystřelil k obloze (Vrba) prudce vzlétl; – místy vystřelila divizna (Hál.); — vystřelit si dok. ob. expr. (z koho) ztropit si žert: ten si z vás pěkně vystřelil; — ned. vystřelovati