vystrašiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p.) nahnat strach někomu; vylekat, vyděsit 1: v. dítě křikem; pořádně ho vystrašili 2. řidč. poněk. zast. (koho, co) strašením zapudit, vypudit, vyhnat: patrno, že tě chce od sebe v. (Čap.-Ch.); usatoní se, že by z ní (ze ševcové) duši vystrašil (Rais) *3. (co) strašením získat: ze mne se nic v. nedá (Rub.); — vystrašiti se dok. vylekat se, vyděsit se: abyste se nevystrašili!; vystrašil se zcela zbytečně