vysvětliti dok. (3. mn. -í) 1. (co) sdělením bližších okolností, příčin ap. učinit pochopitelným, srozumitelným, jasným, objasnit 2, vyložit II 3: v. postup práce; v. někomu matematický úkol; v. tajuplnou událost osvětlit; v. příčiny špatného plnění plánu ozřejmit, odůvodnit; vysvětli řeč temnou (Vrchl.); ♦ expr. v. někomu všechno po lopatě 2. řidč. (co) oznámit 1, sdělit 1, říci 1: vysvětlil jí, že děti už přijely 3. (co) oznámením pravého stavu věcí urovnat, odstranit: nedorozumění se záhy vysvětlilo; spor byl vysvětlen 4. v. si (co; co čím) najít v něčem něj. smysl; pochopit 1 (co jak), porozumět (čemu): nevěděl, jak si to v.; v. si záměnu osob nedopatřením *5. (co) učinit světlým, jasným: musíš v bílé poledne mně hvězdy v. (Ner.); — vysvětliti se dok. 1. projevit se pochopitelným, srozumitelným, zřejmým: to se všechno vysvětlí a ukáže †2. (komu, v čem) podat, oznámit důvody jednání: nikomu jinému bych se nevysvětlil (Hál.); (proto jsme přišli,) abyste se v tom vysvětlili (Wint.) †3. neos. v jizbě (se) vysvětlilo (Jir.) nastalo světlo, rozsvětlilo se (ve význ. 3) ○ předp. po-; — ned. vysvětlovati