vytříditi dok. (3. mn. -í, rozk. -třiď) 1. (co) k tříditi; roztřídit: v. uhlí, brambory, vejce; v. druhy dřeva; v. knihy, došlou poštu 2. (co, koho) tříděním (postupně) oddělit, vyřadit; tříděním vydělit, vybrat: v. koukol z pšenice; v. si všechno zbytečné; lidé již vytřídění do starého železa (Pujm.); – není možno přijímacími zkouškami v. jen schopné (Lit. nov.); v. chybné děrné štítky; žel. v. železniční vozy; — *vytříditi se dok. (z čeho) vyloučit se 1, vyřadit se: v. se (ze života) (Götz)