vytratiti se dok. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. (o lidech) nenápadně odejít, zmizet: děti se vytratily na dvůr; vytratil se ze schůze; ♦ v. se po anglicku (Bass aj.) nepozorovaně; v. se jako pára, jako čoud 2. poněk. kniž. (vůbec) zmizet, ztratit se, vyprchat I 2 (kniž.): úspory se mu brzy vytratily; z tváře se vytratil úsměv; slova, z nichž se vytratila úcta (Hora); — vytratiti dok. řidč. (co, *koho) vytrousit 1, ztratit: odkvapila, avšak růže z klínu vytratila (Heyd.); (dívku) nelze z mysle v. (Hál.); — ned. vytráceti, v. se