vytrvalý příd. 1. neustávající, nepolevující v něj. činnosti, úsilí ap.: v. v práci stálý; v. a spolehlivý člověk; v. nápadník; v-á tanečnice; v. host; v. chodec dobrý, neúnavný; sport. v. kůň vytrvalec 2. (o činnosti, stavu) nepřestávající, neutuchající: v-á práce, píle mravenčí; v. odpor houževnatý, usilovný, v. smích 3. takový, kt. dlouho vydrží, dlouho existující, trvající; trvalý 1: v. plevel; v. kmínek bolehlavu (Boj.); v. šat (Šmil.); bot. v-é listy, v. kalich neopadávající (op. opadavý); v-é rostliny kt. mnoho let rostou a každoročně kvetou a vytvářejí plody (např. pryskyřník prudký, jiřinky, brambor), trvalky (zahr.), pereny (zahr.); → přísl. vytrvale: v. pracovat, mlčet; v. deštivé počasí stále; → podst. vytrvalost (†vytrvanlivost Havl., Tomek), -i ž.: neochabující, tvrdošíjná v.; v. v práci; nemá ke studiu potřebnou v.; pracovat s houževnatostí a v-í; – v. polních kultur