vyučování, -í s. 1. škol. systematická činnost směřující ke vzdělávání mládeže, zprav. ve škole; výuka; vyučovací doba, vyučovací hodina: v. na středních školách; v. hluchoněmých; v. chemii, chemie; názorné, pracovní v.; zahájit pravidelné v.; sledovat pozorně v.; moderní metody v.; živit se soukromým v-m; ped. synkritická metoda v.; – střídavé v. (na směny); dávat pozor při v. †2. školství: ministerstvo kultu a v. (v bývalém Rakousku-Uhersku); — v. též vyučovati