vyučovati ned. 1. (koho, 4. p., čemu, co; v čem; kde; ~) vést k získání vědomostí, znalostí, zprav. ve škole; učit 3, 4: v. děti dějepisu, dějepis; v. počtům, počty; v. (hře, hru) na kytaru; počali Malku v. u víře křesťanské (Jir.); – v. na střední škole působit jako učitel; v. v rodinách dávat kondice; víc vyučoval, než vychovával 2. řidč. k vyučiti 1, 3; učit 1, 2: v. v lazebnictví (Klicp.); v. moudrosti (Olb.); v. kulečníku (Ner.); – v. dobrému chování; zast. kterak bych se k vám chovati měl, vy mne v. nebudete (Wint.) poučovat; — †vyučovati se ned. (s inf., čemu) učit se 3: v. se psáti a počátkům latiny (Rezek); → nás. vyučovávati