vyvážiti dok. (3. mn. -í, rozk. -važ) 1. (co, koho) uvést do rovnováhy, způsobit, aby něco bylo v rovnováze, vyrovnat váhu: v. tělo při cviku; v. si oštěp před hodem; uchopil dítě, vyvážil si je a nadhodil na ramena; v. misky vah; citlivé vyvážení dvou sil (K. Čap.); tech. v. ložisko; v. váhy; loď., let. vyvážení lodi, letadla; sděl. tech., elektr. v. okruh; vyvážení můstku 2. (co čím) nahradit 1 (stejnou vahou, hodnotou něčeho jiného), kompenzovat (dok.): v. železo zlatem, hodný člověk, zlatem by ho vyvážil; nedostatek čerstvé zeleniny je vyvážen dostatkem jižního ovoce 3. (koho, co) plně nahradit, stát se náhradou, odškodněním za něco: pracovník, který vyváží dva jiné vyrovná se jim, vydá za ně; šťastný konec vyvážil předešlé útrapy vynahradil 4. (co, co odkud) vytáhnout, načerpat (vodu) váhami, okovem ap. (ze studně): vyvážil okovem čerstvou vodu (Svob.); přen. poněk. zast. kniž. načerpat (námět, poučení ap.) vůbec: lidová úsloví vyvážená z pozorování přírody; v. své verše z tragického roku 1938 (R. právo) čerpat je, inspirovat se pro ně *5. (co) přesně zvážit: přece chtěl žít, svět na vážkách spravedlivých v. (Wolk.) *6. (co) vážením v obchodě zcela vyprodat: v. čtyřicet liber pražené kávy (Herrm.) *7. (co) při rozvažování v obchodě pro sebe vyšetřit: něco vyvážíte, když budete šikovný (Baar) †8. (co) vážením, čerpáním vyprázdnit, vyčerpat: sítem v. rybník (Tille); až do dna vyvážil konvici (Jg.); přen. míra trpělivosti jest vyvážena (Čel.); — ned. vyvažovati