vyváděti ned. (3. mn. -ějí) 1. k vyvésti: v. vězně z cely; v. dobytek z chléva; v. výtržníky ze sálu; v. rodinu do přírody; v. psa; přen. denně ho ta cesta vyváděla z rovin (Maj.); – v. lidi z krytu; v. bloudící z lesa na cestu; v. někoho z omylu, ze zmatku, z pochybností, z rozpaků, z iluzí; to mě nevyvádí z klidu, z rovnováhy; – v. cizince na věž; ♦ v. někoho na báň (Herrm.); v. děti aprílem; – v. kouřové plyny ven; v. konce kabelů ze zdi; krb, jehož komín vyváděl (stavitel) po vnějším boku věže (Bass); – kosi vyvádějí mladé; – ob. v. děvčata při muzice; – zast. v. závěrky nelibé (Pal.); umíte to dobře v. (Tyl) objasňovat, dovozovat; – expr. a zast. v. divy na provaze dělat; v. nehorázné hlouposti tropit; v. kotrmelce (Prav.); v. útok (Ner.); – kniž. a zast. (malíř) bude moci ještě lepší obrazy v. (Durdík) tvořit; dobře vyvádí své úlohy (Prav.) vypracovává 2. expr. chovat se výstředně, bouřlivě, hlučně; (s kým) projevovat někomu výstřední péči, lásku; (nad kým; *o koho; *pro co) projevovat nemírný žal, smutek: vyváděl jako smyslů zbavený řádil; zase přišel opilý a vyváděl; takhle v. pro maličkost; – v. se psem jako s dítětem nadělat; – Pavlová dost nad ním (mrtvým) vyváděla (Jir.); zř. v. o muže (Jir.); (bible,) pro kterou starý Žalman tak vyváděl (Jir.) rozčiloval se 3. expr. chovat se vesele, bujně, rozpustile, užívat světa; dovádět I 1: děti vyváděly, div nezbořily dům; ten v mládí asi vyváděl! 4. též v. si zast. ob. (jak) počínat si 2, vést si 1: byli by o ní říkali, že vyvádí jako nějaká paní (Svět.); v. si po pansku (Nov.) 5. nář. (co) povídat 1, vyprávět I 1: v. (pohádky) (Č. lid) 6. výr. (v pekařství) v. kvas rozmnožovat jej; — vyváděti se ned. řidč. k vyvésti se: jak se mu děti pěkně vyvádějí (Hol.); ○ předp. na- se, za- si; → nás. vyvádívati