vyvýšený příd. 1. výše umístěný, položený, ležící; vyčnívající, vystupující nad své okolí: v-é pódium; v-é místo; bot. mající květy na delším stonku, vysoko nad listy: stračka v-á; violka v-á; – pahorek trochu v. (Krásn.); látka s v-m vzorem *2. společensky význačný; vynikající mravními n. jinými hodnotami: čím kdo v-ější, tím nebezpečnější (Čel.); – muž, jenž právem honosí se v-m životním názorem (Kam.) nadřazeným *3. vyvyšující se nad jiné, povýšený 4: přerostlý a v. důvtip (Vodák); → přísl. *vyvýšeně: v. radostné chvíle (R. Svob.); → podst. vyvýšenost, -i ž.: v. místa; obzor malé v-i (Havl.) výšky; zř. knížata pojedou podle své v-i (Jir.) urozenosti; mravní v. (Malíř.) nadřazenost; – zř. kus mužské pánovitosti a v-i (Jah.); — v. též vyvýšiti, v. se