vyvinouti dok. 1. (co) dát něčemu vznik; vytvořit, vyrobit: v. energii; v. úsilí; nadlidské vyvinutí sil; motorový člun, který vyvine rychlost 60 km dosáhne jí; rostlina vyvine kořeny; chem., tech. v. plyn, páru, acetylén; výr. navrhnout, zkonstruovat a zkouškami ověřit nový výrobek: v. nový typ automobilu, lokomotivy; v. nové antibiotikum; fot. řidč. vyvolat: v. film 2. řidč. a poněk. zast. přivést na vyšší stupeň vývoje, dokonalosti; rozvinout 2, prohloubit 2, zdokonalit: v. rozum svůj (Ner.); v. patřičně svoje schopnosti (Svět.); plně v. smysl nějaké myšlenky (K. Čap.) rozvést 3. poněk. zast. (co komu odkud) úhybným, smýkavým pohybem vyprostit; vykroutit 1: vyvinula mu ruku z dlaně, revolver mi z ruky nevyvinula (Šmil.) *4. (co) uvolnit něco zavinutého n. svinutého: v. všecku přízi z klubka †5. (co) vymknout 2, vykloubit (ruku, nohu): vyvinul mi nohu (Wint.); — vyvinouti se dok. 1. vzniknout, vzejít 1, vytvořit se: mezi oběma chlapci se vyvinulo přátelství; uvidíme, co se z toho vyvine; chem., tech. při reakci se vyvinulo teplo, plyn 2. dospět na vyšší stupeň vývoje, dokonalosti: ze zárodku se vyvine kuře, ptáci se vyvinuli z plazů; vyvinul se z něho znamenitý chirurg; průběhem let se jeho nadání plně vyvinulo rozvinulo se, vyspělo 3. poněk. zast. (odkud; komu, *čemu) úhybným, smýkavým pohybem se vyprostit; uniknout vůbec: v. se ze sevření, z objetí; jemně se mu vyvinula; v. se pevnému náručí (Jir.); – z prsou vyvinul se povzdech (Něm.) 4. řidč. kniž. vinutím, klikatě se někam dostat, dospět: tam, kde cesta z doliny širokými lesy nejvýše se vyvinula (Jir.)