vyvoditi dok. i ned. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. jen dok. (co z čeho) odvozením (ve význ. 1) stanovit, určit, dokázat; dedukovat: v. vzorec, poučku odvodit, abstrahovat; v. z něčeho důsledky, závěr, poučení 2. kniž. a zast. (co) stát, stávat se příčinou něčeho; způsobit, působit, podnítit 1, podněcovat, vytvořit 1, vytvářet: dojem, jejž slova vyvodila (Květy); dovede v. plamének humoru (Lit. l.) 3. kniž. a zast. (co z čeho) vysvětlit, vysvětlovat původ něčeho; odvodit 1, odvozovat: (blaho a mravnost) jedno z druhého pouhým rozborem dá se v. (Durdík); (Trója,) odkud Římané rod svůj vyvodí (Čel.) 4. řidč. zast. (co z čeho) vypěstovat 1, pěstovat: zahradní růži naši vyvodili z prostičké růže plané (Ner.) †5. (trp. -děn) (koho, 4. p.) odvést 1, odvádět, vyvést 1, vyvádět: jsou od biřiců vyvodíni z města (Tomek); — †vyvoditi se dok. (z čeho) očistit se, ospravedlnit se: v. se z nařknutí (Lužícká); — ned. vyvozovati, v. se