vyzbrojiti dok. (3. mn. -í) (koho, co; koho, co čím) 1. opatřit zbraněmi, výzbrojí (ve význ. 1); ozbrojit: v. vojsko; v. strážného revolverem; vyzbrojení lupiči; vydali se na cestu jsouce vyzbrojeni až po uši (Maj.); přen. publ. (myslitel) vyzbrojený všemi zbraněmi logického a vědeckého myšlení (Z. Nej.) 2. opatřit výstrojí, výzbrojí (ve význ. 2): kosmická loď vyzbrojená vědeckými přístroji vybavená; v. se na cestu vším potřebným; v. se trpělivostí obrnit se; publ. v. funkcionáře do nových úkolů (Tvorba); mládež dobře vyzbrojená pro život; žel. v. lokomotivu vybavit ji uhlím, vodou, naftou ap., řidč. vystrojit; — ned. vyzbrojovati