vyzkoušeti dok. (3. mn. -ejí) 1. (co) zkoušením zjistit; zkusit; (co, koho) podrobit zkoušce: v. svou sílu; v. účinnost nového léku; v. odolnost látky proti ohni; – v. led; v. brzdy; v. si šaty; v. nové pracovní metody; životem těžce vyzkoušené matky (Glaz.) 2. (koho, 4. p.) zkoušením zjistit něčí vědomosti, znalosti, schopnosti: v. žáky; uč se, pak tě vyzkouším; v. uchazeče o místo *3. (co, koho) zkouškou osvědčit vlastnosti něčí, něčeho: (prsten) vyzkoušen jest proti kouzlu (Vrchl.); byla vyzkoušena v umění rytířském (Podl.); — vyzkoušeti se dok. řidč. vycvičit se 1, pocvičit se: autor hry se vyzkoušel v různých rozhlasových formách