vyzkoumati dok. 1. (co; †čeho Jg.) zkoumáním zjistit, vyšetřit, důkladně prozkoumat; vybádat 1; řidč. (koho, 4. p.) důkladně prozkoumat, poznat něčí povahu: v. příčinu, původ něčeho dopídit se (příčiny): v. složení skal; v., jak se chová chemická látka v určitém prostředí; v., zda je na planetách život; v. dějinné podmínky (Engels) probádat; – řidč. myslíte, že jste ji vyzkoumala (Svět.) 2. (co, koho) vůbec zjistit, objevit; vypátrat: v., v čem to vězí; v. něčí úmysly; v. tajemství odhalit; dlouho jsme nemohli v., kde nocuje (Něm.) †3. (co, koho) vyzkoušet 1, 2: v. zběhlost jejich (Čel.); – aby ji vyzkoumal, pravil (Prav.)