vyznačiti dok. (3. mn. -í) 1. (co) opatřit značkou, znamením k rozlišení; označit 1, poznamenat 3: v. v textu odstavce, které mají být vypuštěny; v. závodní trať vyznačkovat; chodit jen po vyznačených cestách; (obličej) vyznačený protáhlým nosem (Mart.); les. v. stromy pro těžbu 2. (co) graficky n. jinak vyjádřit, vystihnout, zakreslit, napsat ap.: v. střed a opsat kružnici; v. na mapě vodní toky modře; v. rytmus tleskáním; krátce vyznačené slabiky (Ner.) označené jako krátké 3. stat. (co) změnit údaj ve znak (číslo) pro strojové zpracování 4. řidč. (co) uvést 7, vytknout 2, podotknout, poznamenat 1: v. nesprávnou domněnku; v. ve smlouvě klausuli (L. Steh.); případy, jež arci dovoleno v. jménem (Ner.) 5. řidč. zast. (co) nazvat I 1, pojmenovat 1 nějak: názvem tímto v. se může několikero kmenův (Šaf.) *6. (komu co) určit 1, stanovit 1: v. sobě svůj cíl (Ner.) *7. (koho, co zač) prohlásit 3, vydat 8: v. autora jako určitou básnickou osobnost (Lum.) charakterizovat; jazykové požadavky, které by bylo možno v. za součást českého národního programu (Čas); — vyznačiti se dok. 1. řidč. stát se viditelným, patrným: zvláštní utajený kraj vyznačil se oku (Šlej.) objevil se; jeho lícní kosti vysedly a ostřeji se vyznačily (Sez.) staly se výraznějšími †2. (čím; v čem) (o osobě) vyznamenat se, vyniknout 1: v. se vítěznými boji s Turky (Tomek); v. se ve svém umění (Podl.) *3. projevit se 2: v. se jakousi hrdostí a sobeckostí (Zey.) *4. (od koho; čím Tyrš) odlišit se: v. se od jiných obyčejných lidí (Koll.); — ned. vyznačovati, v. se