vyzrálý příd. 1. takový, kt. vyzrál (ve význ. 1-3): v-é ovoce, obilí; odb. takový, kt. nabyl žádoucích charakteristických vlastností: v-é dřevo; v-á mouka; v. med; – zprav. expr. v. muž zralý; v-á kůzlata (Baar) vhodná pro zabití; kniž. v. umělec vyspělý; – kniž. v-é dílo dokonalé; v-á gotika vrcholná *2. vyčerpaný 1, vysílený: přijde v., měl teď učení náramné (Rais); → přísl. k 1 *vyzrále (Lit. nov.); → podst. k 1 vyzrálost, -i ž.: dokonalá v. chmele; odb. v. dřeva, zrna, medu; – zprav. expr. mužná v. člověka; – kniž. v. básní (Václ.); zkušenost a v. úsudku (Havl.)