vyzvati dok. (1. j. -zvu, rozk. -zvi, -zvěte, -zvete) 1. (koho, 4. p., †koho, 2. p., k čemu, nač, †do čeho) dát někomu podnět, příkaz ke konání něčeho; vybídnout 1, pobídnout 1: v. dívku k tanci; v. podnik k soutěži; v. protivníka na souboj; v. diváky ke klidu; v. demonstranty, aby se rozešli; vyzval ho, aby se posadil; dostavit se na písemné vyzvání výzvu; celý svět vyzvu do boje (Tyl); v. žen a dívek, aby nechaly všeho (Jir.) 2. (koho, 4. p.) (kdysi) vyzvat na souboj: syn její přece vyzval (Stroup.) 3. poněk. zast. (co) stát se příčinou, že se něco objeví; vyvolat 4, vzbudit: v. hořkost (Ner.); zpráva vyzve všude radost i jásot (Z. Nej.) 4. poněk. zast. (koho, 4. p.) vybídnout k návštěvě ap.; pozvat 1, 2: vyzvala jsem ho (domácího) tedy nahoru (Něm.); v. hosta k čaji (R. Svob.) *5. (co) zvaním vyzískat: herec má sobě svou čásť pilně v. (Ner.); — ned. vyzývati