vzad přísl. 1. poněk. kniž. (na otázku kam) dozadu, nazad 1; zast. (na otázku kde) vzadu: šel vpřed a v.; sklonit hlavu v.; udělat čelem v. otočit se o 180°, přen. obrátit se a odejít, utéci; naráz změnit své mínění, odvrátit se od někoho, něčeho: těl. povel k postupu n. pohybu dozadu: čelem v.; levou v.; vzpažit v.; – zast. v. (jsou) hroby mužů... (Ner.) †2. v platnosti předl. s 2. p. za (čím): v. růžného keře (Heyd.)