vzbuditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (koho, 4. p.; koho čím) přivést ze spánku, z mdlob ap. do stavu plného vědomí, vyburcovat ze spánku; pro budit 1: vzbuď mě v pět hodin; sotva usnuli, vzbudily je rány na dveře; v. omdlelou k životu vzkřísit; mrtvého už nevzbudíš nevzkřísíš; přen. třeba je (Čechy) v. (Jir.) politicky uvědomit 2. řidč. (koho, 4. p., z čeho) vytrhnout, vyrušit, probudit 2: v. ze snění; zbudil (ho) z jeho zamyšlení (Hál.) 3. (co; *čeho Kar.; co v kom, u koho, †komu Tomek) způsobit vznik něčeho; vyvolat 4, podnítit 1, probudit 3: v. něčí pozornost, obdiv, zájem; v. veřejné pohoršení; v. v někom lítost; v. u někoho odpor †4. (koho, 4. p., k čemu) přimět, popudit 1, poštvat 1, pobouřit 4: mlčení krále vzbudilo k hněvu; proto jsme papeže a celé křesťanstvo proti sobě vzbudili (Jir.); — vzbuditi se dok. probudit se 1. probrat se k vědomí: v. se časně ráno; v. se křikem, bolestí; v. se ze spánku, z mdloby; přen. řidč. vzbudil se vítr (Nový) zvedl se 2. řidč. (z čeho) vytrhnout se 5, vyrušit se: z myšlenek se vzbudila (Zey.) 3. (v kom; ~) povstat 4, vzniknout 1: vzbudily se v něm vzpomínky, touha po cizích krajích; zlost se již vzbudila ○ předp. po-