vzdálený příd. 1. (od čeho; *za čím Sab.; ~) jsoucí v jisté místní n. časové vzdálenosti od někoho, něčeho: Plzeň je v-a 90 km od Prahy; místo v-é hodinu chůze, sto kroků; zima již není příliš v-a 2. jsoucí ve značné vzdálenosti místní n. časové; daleký 1, odlehlý 1 (op. blízký 1): jezdit za prací do v-ého města; v. domov; v. krajan; nejvzdálenější vesnice; v-é světlo; v-á budoucnost 3. mající jen někt., zprav. nepatrné, rysy podobnosti, souvisící jen částečně, zprav. nepatrně, s předmětem zájmu ap.; (značně) odlišný, odlehlý 2; mající malou míru příbuzenského vztahu (op. blízký 2): jazyky velmi v-é jazykům indoevropským; podle v-ého motivu, v-é předlohy; udělat si aspoň v-ou představu o něčem přibližnou; neudělat ani v-ou narážku; mít jen v-é tušení nejasné; v. pohled nepřítomný, netečný; v. úsměv neurčitý, nezúčastněný; – v. příbuzný ne pokrevní 4. (komu, čemu) cizí 3, nepochopitelný: nic mu nebylo v-ější než snění (Vanč.); ruch velkoměsta jí připadal v.; lidu v. vyumělkovaný jazyk; nerozuměl ženě, byla mu v-a; v ust. spoj. být něčeho, něčemu, *od čeho (Havl.) (na hony) vzdálen mít k tomu vnitřně daleko: být na hony v. lhaní, kariérismu; lidé politice v-í; něco takového je mu (na hony) v-o naprosto cizí; — zpodst. *vzdáleno, -a s. dálka (Hora); → přísl. k 1-3 vzdáleně: domy postavili nepříliš v. od sebe; – v. zahřmělo (Vrba) v dálce; – v. někoho připomínat trochu; v. se tvářit, smát nepřítomně, nezúčastněně; → podst. vzdálenost v. t.: — v. též vzdáliti, v. se