vzdělání, -í s. 1. rozvinutí duševních schopností člověka, osvojení širokých znalostí soustavným poznáváním, zvl. studiem; soubor nabytých vědomostí: právo na v.; mít přístup ke v.; člověk nevšedního v.; – základní, všeobecné v.; střední, vysokoškolské v.; odborné v. pedagogické, zdravotnické, knihovnické; polytechnické v. †2. zpracování: trojí staročeské v. latinské básně (J. Vlč.); — v. též vzdělati, v. se