vzdělaný příd. 1. takový, kt. nabyl vzdělání (ve význ. 1): muž neobyčejně v.; v. učitel (Něm.); hudebně v. člověk; v. národ; v-é obecenstvo; celý v. svět (Svět.) všichni vzdělanci; přen. v. pes (Čech) cvičený 2. řidč. vyznačující vzdělance, typický pro vzdělance: v-á řeč (Ner.) kultivovaná; v-á slova (K. Čap.); v-é, pěkné mravy (Prav.); v-á chuť (Ner.) vytříbená; hlas příjemný, ačkoliv nevzdělaný (Něm.) necvičený; → přísl. vzdělaně: chce vypadat v.; vyjadřovat se v.; hovořit duchaplně a v.; → podst. vzdělanost v. t.; — v. též vzdělat, v. se a nevzdělaný