vzdech, řidč. vzdych (Nový, Čel. aj.), -u m. (6. mn. -ších) 1. vydechnutí doprovázející něj. citové pohnutí (zármutek, bolest ap.); povzdech: v. lítosti, smutku, bolesti; hluboký, tlumený, táhlý v.; milostné vzdechy; zř. ani vzdechu po cikánech (Svět.) ani stopy; o tom neměli (jsme) ani vzdechu (Lum.) ani potuchy 2. zprav. mn. kniž. slovní projev zármutku, bolesti ap.: trpělivě poslouchala vzdechy panny Aninky o "pškaní" (Jir.); rýmovaný v. (Zey.) 3. řidč. vydechnutí, vydychnutí: kluk lapal po prvním vzdechu (Maj.) dechu; dlouhým vzdechem zemřela (Zey.)