vzdorný příd. 1. takový, kt. vzdoruje (ve význ. 1), dělá něco navzdory; vzdorovitý: v-á dívka; v-á povaha 2. vyjadřující vzdor (ve význ. 1); vzdorovitý: v. úsměv, pohled; v-é držení hlavy 3. kniž. takový, kt. se staví na odpor: dobývají se v-é hrady (Šus.) odbojné 4. (proti čemu; vůči čemu; ~; †čemu Pfleg.) schopný vzdorovat, odolávat působení něčeho; odolný: řidč. organismus v. proti nákaze; vlákno v-é proti teplu; kov v. vůči korozi; zeměd. rostliny v-é proti suchu; → přísl. vzdorně: v. pohodit hlavou; v. odpovědět; – kniž. v. projevit svou nespokojenost s vládou královou (Šus.); – písmeny v. čelí všem zákonům o souměrnosti (A. Mrš.); → podst., zprav. k 1, 4, vzdornost, -i ž.: synova v. vzdorovitost; – řidč. v. proti nemoci odolnost, rezistence; v. látky proti chemickým vlivům; zeměd. v. rostlin proti nákaze