vzdušný příd. k vzduch 1. (též řidč. vzdušní) vztahující se k vzduchu, obsahující vzduch, určený pro vzduch ap.; vzduchový 1: v. prostor; v-é moře; v-á doprava letadly; v. most spojení udržované letecky; v. proud vzduchu; v-á lázeň; v-á bublina; v-á čára, vzdálenost jdoucí vzduchem; chem. v. kyslík kt. je ve vzduchu: látka citlivá na v. kyslík; meteor., zeměp. v. obal Země atmosféra, ovzduší; tech. v-é třídění; v-é, v-í chlazení motoru; loď. v-á komora plněná vzduchem, zabraňující potopení plavidla; zool. v. měchýř; v-é vaky (u ptáků) výběžky plic pronikající do těla, nadlehčující je a zásobující je kyslíkem; bot. v-é pletivo s velkými mezibuněčnými dutinami vyplněnými vzduchem (např. v řapíku leknínu, v bezové duši); v-é kořeny pomocné kořeny vyrůstající na nadzemních částech rostliny (např. u břečťanu, u filodendronu); voj. v-é pozorování prostoru nad zemí; v. výsadek přepravovaný vzduchem; v. boj ve vzduchu; v-é torpédo; v. poplach při nebezpečí napadení ze vzduchu; stav. v-é vápno, v-á maltovina tuhnoucí jen na vzduchu; geol. v-é sedlo myšlené doplnění souvislosti sedlovitě zvrásněných vrstev na místech jejich částečného rozrušení 2. mající n. propouštějící dostatek (čerstvého) vzduchu: v. byt prostorný; v-é šaty lehké; zeměd. v. odchov telat 3. jemně, lehce provedený; jemný 3, lehký 2 (op. těžkopádný, masívní): v-á konstrukce; v-á krajka; kniž. v. krok (Zey.); v-á bytost subtilní, křehká, éterická; v. zjev; text. v-á výšivka strojová, z lehkého průsvitného materiálu 4. řidč. kniž. nehmotný, nereálný: ideál ten v. stal se tělem (Vrchl.); duše její kochala se ve v-ch obrazích (Herb.) vysněných; ♦ stavět si v-é zámky, hrady dělat si plané naděje; — zpodst. *vzdušno, -a s. kniž. ovzduší: modré v. (R. Svob.); – duchové v. (Šal.); → přísl. k 1-3 vzdušně: něco v. lehkého jako vzduch; – v místnosti je v. a příjemně vzdušno; – kniž. něco v. andělského (Vrchl.) étericky; k 2 vzdušno: v sále je v. dostatek (čerstvého) vzduchu; → podst. k 2-4 vzdušnost, -i ž.: v. půdy; – v. oblouku mostu; – řidč. kniž. v. snu (Kar.)