vzduch, -u m. (zprav. jen j.) 1. směs kyslíku, dusíku a jiných plynných součástí obklopující zeměkouli a vdechovaná živými tvory n. vůbec naplňující něj. prostor; ovzduší 1, atmosféra 1: dýchat v.; dobrý, čistý, svěží, studený v.; stlačený v.; balón plněný horkým vzduchem; zkažený v. vydýchaný; těžký v. v místnosti; v horách je řídký v.; střílet do vzduchu bez zacílení na určitý objekt, zprav. do výše; psal číslici prstem do (ve) vzduchu; živit se vzduchem, ukrajovat si vzduchu (Kronb.) být bez příjmů, živořit; mluvit do vzduchu (čast. do větru) zbytečně, marně, nerozumně, planě; zprávy vzaté ze vzduchu nepravdivé; tvrzení vzaté ze vzduchu neopodstatněné, neodůvodněné; jeho budoucnost je, visí ve vzduchu je nejistá; vyhodili tisíce do vzduchu neúčelně vydali; zůstat viset ve vzduchu bez prostředků, bez zaměstnání; já jsem tu jen v. nic neznamenám, nikdo mě nebere vážně ap.; chem. plynná směs dusíku, kyslíku, kysličníku uhličitého a malých množství někt. dalších plynů; fyz., tech. kapalný v.; tlak, vlhkost, teplota vzduchu; ohřívač vzduchu; motor, kompresor chlazený vzduchem; úprava vzduchu klimatizace; voj. převaha ve vzduchu letecká; zahr. slang. vzduchy podložky pařeništních oken používané při vzduchování; polygr. slang. stránka nemá v. je příliš hustě sázena, má málo volného místa 2. volná příroda; venek 1: vyjít na v.; pobyt na čerstvém vzduchu 3. řidč. ovzduší 2, atmosféra 2: v. soudní kanceláře; v. svobody; zast. vzrostlý ve vzduchu panovničím (Pal.) v prostředí panovnickém; vyčkat, až bude čistý v. volno, bezpečno; něco bylo, viselo ve vzduchu připravovalo se, chystalo se; nový v. na škole, ve veřejnosti nové poměry, názory, pokrokové myšlenky ap.; změnit v. prostředí, zaměstnání, bydliště ap. 4. řidč. vítr 1, závan: nad lidem v. zahučí (Ner.); ovanul mne v. zvláštní vůně (Jir.); přen. kulturní v. doby (Vodák) proud; být do vzduchu (čast. do větru) nestálý, lehkomyslný; expr. zdrob., zprav. k 1, 3, 4, vzdoušek, -šku m.