vzduchoprázdný příd. jsoucí bez vzduchu n. se silně zředěným vzduchem: v. prostor; přen. žít, pracovat ve v-ém prostoru odtržen od ostatního světa, izolovaně; — zpodst. vzduchoprázdno, -a s. 1. vzduchoprázdný prostor: přen. žít, pracovat ve v-u vakuu, odtrženě od ostatního světa, izolovaně 2. řidč. prázdnota 1: citové v.; → podst. *vzduchoprázdnost, -i ž.: v. prostoru; vzduchoprázdnota, -y ž. řidč. vzduchoprázdno (Lid. nov., Konr.)