vzduchový příd. k vzduch 1. vztahující se k vzduchu, obsahující vzduch, určený pro vzduch ap.; vzdušný 1: v. proud vzduchu; v. uzávěr; v-é bubliny, vlny; řidč. v-á čára (Hilb., Jir.) vzdušná; v-á trubice jíž proudí vzduch; tech. v. kanál, tah, rozvod; v-á tryska; v. polštář; v-á clona vzduch proudící ze štěrbiny urč. směrem, zabraňující ztrátám tepla, odvádějící škodliviny z pracoviště ap.; zařízení k tomuto účelu; v-á sprcha; med. v-á embolie způsobená bublinou vzduchu v krevním oběhu; meteor. v-á hmota, masa množství vzduchu v troposféře mající urč. stejné vlastnosti: arktická v-á hmota; odb. v-á dávka záření měřená ve vzduchu při rentgenovém ozařování 2. odb. uváděný v činnost, poháněný vzduchem; pneumatický 1: v-á brzda; v-á vrtačka; v. dopravník; důlní v-á lokomotiva; v-á pistole ve kt. je střela uváděna do pohybu stlačeným vzduchem; hud. v. hudební nástroj u kt. vzniká tón kmitáním sloupce vzduchu (např. píšťaly, varhany ap.) 3. řidč. vzdušný 3: v-é postavy (Kosm.) éterické *4. kniž. prostorový: v-á perspektiva (Host., Jir.)