vzdychnouti, vzdechnouti dok. (min. -chl, podst. -chnutí) 1. vydat vzdech (ve význ. 1): smutně, bolestně v.; v. hluboce, zhluboka; přen. expr. lokomotiva těžce vzdychla 2. poněk. expr. (po kom, čem; řidč. a zast. na koho, co Vach., Klicp.; *pro koho, co Baar) (zprav. v záp. nevzdychnout) vzpomenout si 1, pomyslit 1 (na koho, co), zatoužit (po kom, čem); po rodičích ani nevzdechl, po penězích ani nevzdychne; vzdychl po hře v karty a přání jeho se vyhovělo (Zey.) 3. též v. si (čast. vzdychnouti) (co; ~) se vzdechem říci, vyjádřit: ubohé dítě, vzdychl (si); vzdychla modlitbu (Vrchl.); nemohli říci, že by před nimi vzdychla (Jir.) že by si posteskla, zanaříkala 4. (čast. vzdechnouti) řidč. dýchnout, dechnout: první vzdechnutí jeho (dítěte) bylo i posledním (Jir.), upadl a víc nevzdechl (Něm.) umřel ○ předp. po- (si), vy-, za- (si); — ned. vzdychati