vzejmouti se (†vzníti se Wint., Svět.) dok. (1. j. vzejmu, min. vzňal, trp. vzňat, podst. vznětí, přech. min. vzňav) kniž. (běžné jen v min.) chytit plamenem, začít hořet; vzplanout 1, vznítit se 1, rozhořet se: papír se vzňal; požár se vzňal; sláma se vzejme (Vach.); přen. (nad horami) východu se vzňalo jitro tajemné (Břez.); jizva na tváři se ohnivě vzňala (Šrám.) zanítila se; i vzňal se boj (Čech) začal; vzňala se v ní láska k Hanušovi (Šmil.); — vzejmouti (†vzníti Krásn. aj.) dok. řidč. kniž. (co) zapálit, vznítit 1: hořely stromy, jako by je oheň vzňal (V. Mrš.); městečko vzňalo jako v ohni sta svých oken (R. Svob.) rozsvítilo; přen. přirozenost (herců) nás mocněji vzejme (Vodák) vzruší, rozruší; — ned. vznímati se, v. (vzjímati se, v.)