vzhůru přísl. 1. (též zř. bás. vzhor Slád.) směrem k místu vyššímu n. výše položenému; nahoru 1 (op. dolů 1): ptáci letí v.; kouř stoupá v.; míhat ocáskem v. dolů sem tam; obrátit nádobu dnem v.; obrátit číši v. vypít; hledět k někomu v., přen. vzhlížet s úctou; ruce v.! vzdej(te) se; držet hlavu v. zpříma; hlavu v.!, přen. s odvahou, vzchop(te) se; v., přátelé! pusťme se do toho, vstávat; v. na nepřítele! kupředu, do boje; v. po řece proti proudu řeky; stezka vedla z nížiny Pádské v. k Baltu na sever; ♦ být v. bradou (zhrub.) mrtev; nosit hlavu, bradu, řidč. nos v. (ob.) být domýšlivý, pyšný; všechno je v. nohama; držet něco v. nohama; obrátit něco v. nohama 2. ve spoj. být v. bdít: být vojensky v. (Jir.) být na stráži, pohotově; celé město bylo v. vzrušené 3. ob. směrem k vyšší hodnotě; nahoru 2: ceny letěly v. stoupaly